Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dr Edvard Beneš nemůže být hodnocen z dnešních pohledů. Jeho zásluhou je náš podíl na vítězství nad nacisty.

Autor zapomíná připomenout zásadní fakta:

ČSR v r. 1938 nesousedila se SSSR. Pomoc z východu by se tedy musela uskutečnit přes jiný stát, který by pravděpodobně nesouhlasil se vstupem vojsk SSSR na své území.

Versailleská smlouva z r. 1919 nestanovila východní hranice Německa a nechala tuto otázku otevřenou k dalšímu jednání dle složení obyvatelstva. Tedy přesně to, co bylo realizováno Mnichovskou dohodou.

Mnichov byl bohužel jen tečkou za likvidací systému kolektivní bezpečnosti. Jakmile Francie postavila Maginotovu linii, nepředpokládala ofenzívní akce proti Německu. Takže i kdyby šlo Československo do války a Francie se rozhodla dodržet smlouvu, nepřišla by na pomoc. Beneš musel odmítnout i pomoc Sovětského svazu, protože jinak by Francie i Anglie podpořily válku Německa ( a také Polska a Maďarska) proti sovětskému Rusku a jeho československému spojenci. Beneš se domníval, že kapitulace po Mnichovu ( a předpokládaná světová válka) je jedinou možností pro zachování existence českého národa.

Naprostý souhlas. Dalo by se říct, že chyba pana prezidenta Beneše byla v tom, že měl až poměrně dobré informace o stavu situace (včetně tedy hlavně postojů evropských politiků), aby věděl, že bránit se nemá smysl..

Ona totiž není ani pravda, že "..Generálové .. by zvolili boj za jakýchkoli okolností". Náš tehdejší premiér krizové vlády byl totiž generál Syrový, a i ten po jednání s vládou přijetí Mnichova rovněž doporučil. Ten důvod byl dosti zásadní - strategie obrany našeho státu před Německem byla už od počátku (oné smlouvy z roku 1925) plánována a budována právě a jen s nutnou podmínkou vojenské podpory Francie. S tím že se budeme bránit proti Německu sami ani v armádě nikdo ve vedení nepočítal...

Jinak řečeno, náš Mnichov 1938, byl pouze jen kapkou v selhání evropské demokracie oproti nástupu fašismu. To selhání bylo i předtím a pokračovalo ještě dlouho potom...

Chybou bylo v třicátých letech spoléhat na smlouvy a apelovat na morálku spojenců. Apel na morálku je vždy slabší než strach. Místo přesvědčování politiků, že naplnit onu smlouvu je jejich morální povinnost, se měli ve spojení se zbrojovkami snažit přesvědčit obyvatelstvo, tedy voliče, že odevzdat náš vojenský průmysl Hitlerovi je sebevražda.

Pane Cicho, jako prameny pro svuj clanek uvadite hlavne ty domaci. Zkuste si precist dve tyto dve knizky, O Mnichovske dohode se mnohe dozvite ze studie "Munich the price of peace". Kniha ma pres tisic stranek a napsal ji Telford Taylor. Dozvite se nazory vsech zucastnenych politiku, ze vsech zemi Evropy. Ten Mnichov byl vlastne vitezstvi Goeblesovo. Dokazal presvedcit zapadoevropske statniky vyuzitim chyb Cs. politiky od roku 1918 az po leta tricata pouzitim goebelske metody " na kazdem sprochtu pravdy trochu". Francie ktera vevelke valce utrpela nejvetsi ztraty se prirozene do jeste nicivejsi valky nechtelo. Presne toho vyuzil J. Goebles.

Druha kniha se jmenuje "Uvahy o Slovanstvi" a napsal ji E. Benes. Hodne Vam napovi jeji cast kde E. Benes vysvetluje svuj Cechoslovakizmus. Jeho vyrok "Slovakum jsme autonomii udelit nemohli, protoze v tom pripade bychom ji museli udelit i sudetskym Nemcum". Prezirava arogance napovi vse. Dale pise "neuznavam zadne ceske kraje, nebo nemecke kraje, dnes jsme vsichni a vsude Cechoslovaci". Zruseni zemskych samosprav, zemskych snemu a prav legislativnich hnes v roce 1920 take prispelo k nesouladu narodu v CSR zijicich. Toho vseho vyuzil, zneuzil a i prehnanel Josef Goebles aby Daladiera a Chamberlaina presvedcil. Ale doznam, nikdo nevi dost, jen Vam poukazuju na zajimave knizky, s pranim pekneho dne zdravi JL.

1. Není mi jasné, kde tam vidíte aroganci, natož pak přezíravou.

2. Menšinu zvyklou být utlačující většinou nemáte šanci uplatit tak, aby byla spokojená.

Vyborny clanek pane Cicha. Nekde jsem take cetla, kdyz se vratil vitezoslavne Chamberlain z Mnichova do Anglie, a myslel si ze podepsal mir, rozlobeny Churchill mu rekl, a ted budes mit valku...

Ale tady přece vůbec nejde o Beneše resp. obecně o nějakou personofikaci dějin či konkrétní technikálie. Podstatný byl tehdy, stejně jako je podstatný dnes, tep doby.

A stejně jako dnes, i tehdy byla ta doba naprosto iracionální, plná nechuti a pachuti vůči demokracii, vůči volnému trhu, vůči konzervatismu. Naprostá většina lidí byla infikována nějakou socialistickou ideologií, ať německým marxistickým progresivismem, tvrdě tlačeným všemi německými médii, obdivovaným italským fašismem či násilným sovětským marxismem-leninismem. Drtivá většina lidí v Evropě volala po nějaké zásadní změně společenského uspořádání, po nějaké formě centralistického sociálního rovnostářství, po nějaké formě socialistického progresivismu.

Navíc šlo o děti lidí, kteří sami v podstatě ze stejných důvodů šli "dospět" do prvního dílu Světové války, která byla úplně stejně vyvolána potřebou Němců ovládat Evropu a jejich Drang nach Osten.

A bylo celkem nedůležité, zda na tom kterém místě právě seděl Petr či Pavel, děj se tím možná tak zamíchal (a že právě Beneš zamíchal s dobou skutečně výrazně je myslím mimo jakoukoli pochybnost – bez ohledu na hodnocení), ale historie stejně spěla k neodvratnému.

Nejpodstatnější je vidět paralely s dneškem a připravit se na to, že všechna ta znechucenost demokracií, kapitalismem, konzervatismem, poctivou prací a podnikáním, že všechny ty touhy po rovnostářském progresivistickém centralismu (ať zeleném či černém či jakémkoli) skončí vždycky úplně stejně. Jediné, co tomu může zabránit, je neustálé připomínání si minulosti, že tohle už vymyslely zástupy lidí, kteří tu byli před námi, a vždycky to skončilo katastrofou. Ve 100 procentech. Není nejmenší důvod se domnívat, že tentokrát by to mohlo být jakkoli jinak!!!

Jo, taky to vnímám podobně.

"Prezident Beneš se zasloužil o stát!" Tak nějak zní český zákon.

Spekuluji, že zobecnění z české historie by mohlo znít takto: Když už historie vyžaduje určitý počet mrtvých, tak si je ta historie skutečně vezme. Tak jak tak! Lidé mohou jen rozhodnout, zda zemřou se ctí, nebo s nectí.

Mělo tam být "Prezident Beneš se zasloužil o vznik Československé socialistické republiky"

Nebyly zde jen aspekty vojenské, ale hlavně bylo nutno počítat se světovým veřejným míněním. Kdyby se ČSR rozhodla vojensky bránit proti mezinárodní dohodě, byla by jednoznačně považována za agresora. Pohraničí už legálně patřilo Německu, nějaká cizí česká armáda tam neměla co dělat. Naši letci později ve Francii i Británii poznali, jak bylo tamní obyvatelstvo informováno o poměrech v českém pohraničí, o zvěrstvech krutých a barbarských Čechů proti hodným a civilisovaným Němcům. Celý svět by šel proti nám a Dr.Beneš to pochopitelně věděl.

Co se týče pohraničí, hranice ČSR se dosti pracně určovaly a vytyčovaly. Historické právo nebo sebeurčení? Profesor Dvorský, "Muž, jenž vymyslel naše hranice" (článek v "Přísně tajné" 4/2020) byl ochoten vzdát se třeba Šluknovska, naopak znovupřivtělit část českého Kladska, ale Francie nás tlačila k tomu, že vítěz bere vše. I TGM měl pochybnosti o příliš velkém zastoupení menšin, i maďarské, v novém státě. Ale přes všechnu velkou politiku je bezpočtem svědectví doloženo, že řadoví Němci a Češi, zvyklí vedle sebe žít po staletí bez větších rozepří, byli proti sobě programově rozeštváni. Začalo to turnerskými spolky, pokračovali novináři i politici, přičemž první krok byl takřka vždy z německé strany. Jak vzpomínal děda, ještě začátkem třicátých let panovaly normální sousedské vztahy. Pak přišel démon Hitler a nebylo cesty zpět.

Přesně toto vyprávěl můj tchán, formálně Němec, fakticky Čech. Než přišel Hitler, žili spolu Němci a Češi v Krkonoších bez problémů. Jakmile přišel Hitler, začali se Němci cítit jako něco lepšího.