Za osmnáct let mezi 17. prosincem 1989 a 31. prosincem 2007 kdy byla strana rozpuštěna, se ODA stačila výrazně zapsat do novodobé historie České republiky. Jen dvakrát kandidovala do sněmovny se ziskem 384-6 tisíc hlasů. Ideový program neokonzervativní ODA je stále platný. Některé zásadní návrhy se staly součástí politické praxe. Její bývalý členové se dále aktivně podílí na veřejném životě.
Magnet na osobnosti
I když z poslanecké sněmovny byla ODA odklizena již v červnu 1998, je její personální „líheň“ ve veřejném životě dodnes silně zastoupená. (níže neúplný výčet nejznámějších členů)
ODS
Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se stal krizovým děkanem na Právnické fakultě v Plzni. Ziskem zajímavé veřejné funkce se může více emancipovat od Topolánka, jehož podporu ztratil. Rozhodl se přidat do tábora jeho kritiků v ODS, kteří však zatím nemají sílu odstranit jej. Jednou by mohl být i předsedou ODS.
TOPici
Exministr zahraničí Karel Schwarzenberg s přehledem zaštiťuje podnikatelský projekt TOP 09 na jeho náročně předvolební cestě. Podporují jej exministři Vlasta Parkanová a Václav Jehlička, kteří k lidovcům přešli z ODA. V senátním klubu TOP 09 – Starostové najdeme Jan Horníka, starostu Božího Daru a krajského zastupitele na Karlovarsku. V úzkém vedení topiků najdeme Daniela Korteho, bývalého předsedu „velké“ televizní rady, která přiklepla televizní licenci Železnému. Evropské fondy na ministerstvu školství spravuje jihomoravský krajský předseda Jan Vitula, v minulosti krajský předseda ODA a dvojnásobný lidovec.
SZ
Náměstek ministra životního prostředí František Pelc si po místopředsedovi US-DEU čerstvě zkouší roli místopředsedy SZ. Blízkost k SZ projevili v nedávné minulosti kandidaturou do senátu lékař Pavel Klener a bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová. Senátorka a zastupitelka v Jablonci Soňa Paukrtová přešla do ODA ze SZ na začátku devadesátých let.
Dlouhý, Kalvoda, Prokop
Exministr hospodářství Vladimír Dlouhý se významně podílel na práci Národní ekonomické rady vlády (NERV). Sebevědomě se nabídl na místo eurokomisaře a zaskočil politiky zvyklé na praxi skrytých obchodů. Exministr spravedlnosti Jan Kalvoda před Ústavním soudem úspěšně hájil ústavu před „veksláckými způsoby“ současné politické garnitury tak dobře, že se Paroubek zalekl rozpuštění sněmovny a vzdal předčasné volby. U předsedy ODS Topolánka vyvolal jeden z jeho zemanovských výbuchů, když jej veřejně nazval Human Doktorovič Kalivoděnko.
Bývalý náměstek ministra kultury, hudebník Michal Prokop má už mnoho let v České televizi vlastní talk show Krásný ztráty, prováděl komponovaným pořadem ČT1 k 17. listopadu a nové stíhá i roli konzultanta současné vlády.
Pohrobky ODA najdeme na důležitých postech ve veřejné správě
Místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová patří k jeho nejlepší části. Zástupkyně veřejného ochránce (ombudsmana) Jitka Seitlová nepolevuje ve svém pracovním nasazení, kterým již byla pověstná jako senátorka. Exministr Karel Kühnl je velvyslancem v Chorvatsku, které se připravuje na brzký vstup do Evropské unie. I přes odpor ČSSD a prezidenta Klause se Michael Žantovský, bývalý mluvčí prezidenta Havla a senátor, přesunul z mimořádně důležité pozice velvyslance v Izraeli na důležitou pozici velvyslance ve Velké Británii. Spolu s bývalým náměstkem ministra vnitra, scénáristou Jiřím Křižanem se připomněli v médiích na diskuzích k 17. listopadu. Bývalý poslanec Oldřich Kužílek se postupně vypracoval na uznávaného a mediálně oblíbeného hlavního experta na otevřenost a transparentnost veřejné správy. Ředitel Občanského institutu (OI) Roman Joch je významným hlasem veřejných diskuzí, dle mého názoru, je hlavním guru českých (neo)konzervativců. Bývalý ředitel OI Michal Semín se našel v razantním propagování křesťansko-fundamentálních postojů, kterými provokuje lhostejně-tolerantní českou veřejnost.
Desítky bývalých členů najdeme v komunální politice a to i na místech starostů (např. Nové město na Moravě).
Soutěž myšlenek mezi ODA x ODS
Mnozí novináři považovali mylně střet ODA s ODS za neproduktivní, oslabující pravici. Ve skutečnosti šlo o mimořádně užitečný intelektuální souboj politických koncepcí. ODA věrná své ideologii založené na klasickém liberalismu prosazovala moderní koncepci svobody garantované dělbou moci. Klausem zosobňované „ODSácké myšlenkové schéma“ je naproti tomu jakobínské. Vítěz ve volbách může vše, ústava, zákony i pravidla se respektují jen když je to výhodné, vládnutí mají co nejméně komplikovat nezávislé instituce. Proto ten sveřepý odpor Klause ke vzniku senátu, krajů, předávání pravomocí EU. Souboj myšlenek a argumentací jak má vypadat stát mezi ODA a ODS, byl vytěsněn sporem levice x pravice o tom, kdo více rozdá z veřejných rozpočtů. Je to zlepšení?
Neidealizujme přespříliš, s ODA byly spojeny i ostudné a bizardní aféry, nechutné vnitřní boje, nesplacené milióny za volební kampaně, porušování vnitřních pravidel. Orwellovská pětiminutovka nenávisti proti Klausovi skutečně, ale skutečně nebyla pravidelnou součástí jednání všech orgánů ODA.
Proč ODA skončila? Neuspěla? Selhala strana nebo jen její někteří představitelé? Bylo to zákonité nebo jen souběh okolností? Tyto a podobné otázky se u 20. výročí nedožitých narozenin nabízí, odpovědi jsou mimo možný rozsah komentáře.
Autor je politolog a právník, osobní stránka www.milanhamersky.cz, v letech 1993-2001 člen ODA, vydavatel knihy o historii ODA 1989-1999
psáno pro HN