Slyšel jsem na jednom ze setkání konaných v souvislosti se záměrem pořádat sjezd Landsmanšaftu v Brně jednoho z řečníků prohlásit, že zlo, které se před sedmdesáti lety přehnalo Evropou a celým světem prý není dědičné. A není proto již vhodné se jím zatěžovat. Dědictví lze jistě odmítnout, ale tím nepřestane existovat. A je otázkou, co vlastně bylo a je obsahem tohoto dědictví. Také si opravdu nemyslím, že by, jak často zaznívá, hrozil nějaký požadavek na vrácení nebo náhrady majetku. Na to už opravdu uplynulo příliš mnoho vody i když některá restituční rozhodnutí nás majetkově vrací o století zpět. …Ale opravdu nejsme v situaci reálných představ o době šťastných a zejména mírových zítřků. Je vhodné vyvolávat běsy z minulých dob?

Mám totiž problém se samotným termínem „_Sudetští Němci“. Území „Sudet“ bylo vždy součástí Čech ať již byly v jakémkoliv státoprávním uspořádání. To vidí každý, kdo se podívá třeba na mapu Rakousko – Uherska. Je pravdou že pojem „Sudety“ byl používán, ale jako pojem zeměpisný, nikoliv politický. Třeba i na mapě představ posledního císaře Karla1 o federativním uspořádání Rakousko – Uherska jsou uvedeny. Ale po světové válce zůstaly bez jakéhokoliv odlišení součástí Československa, ať už si to jeho tehdejší němečtí obyvatelé přáli či nikoliv. Stali se občany svobodné republiky, měli své zastoupení v zákonodárném sboru i ve vládě. Každý třetí voják republiky a každý desátý generál byl Němec. V respektu k postavení národnostních menšin neměla ČR v Evropě obdoby.

Bohužel to však nestačilo. V třicátých letech minulého století sice Československo nemělo mnoho šancí na svoji další existenci, ale zájem na udržení republiky, zájem na o její zánik byly již tehdy zřetelně patrny. V posledních předválečných svobodných volbách v roce 1935 se nejslibnější stranou stala „Sudetendeutsche Partei,“ SdP, nenavázaná na hitlerovskou NSDAP. Stalo se tak v důsledku téměř jednotného hlasování Němců žijících v tehdejších „Sudetech“. A jejich bezmála klíčový podíl na rozpadu republiky v roce 1938 jistě netřeba připomínat.

Možná je to trochu divoké přirovnání, ale trocha aktualizace snad neuškodí. Sudetští Němci v mnohém připomínají svým osudem Palestince v Gaze. Ti si ve volbách v r. 2006 mohli zvolit umírněnou Stranu Palestinské autonomie Fatah prezidenta Abbáse, ale zvolili si teroristický Hamás. Sudetští Němci mohli v r. 1935 volit některou z demokratických stran a zvolili si henleinovce. Nenesou kolektivní vinu, ale kolektivní odpovědnost. Po dlouhý čas. „Sudety“ budou totiž v naší historii vždy připomínat dobu rozpadu demokratického Československa.

Samozřejmě. Od těchto událostí opravdu uplynula již dlouhá doba, ale nejen historie, ale i současnost stojí nejen na faktech, ale i na symbolech. Konání sjezdu spolku, který nejen po válce, ale ještě nedávno požadoval nepřijatelné a od svých představ ustoupil jen pod vlivem celkové situace v Evropě, je mimořádně nevhodná demonstrace sudetoněmectví. V kterékoliv ze zemí bývalého Československa. Běsy se mohou probudit snadněji, než bychom si přáli….