Víc než studená válka vadil život v ruské sféře vlivu

Miloš Zeman patří mezi hodně nálepkované politiky, ale často si o to sám říká. Třeba v situacích, kdy vyrukuje s racionální úvahou, ale podá ji v balení, které nálepky samo přitahuje. Sem patří jeho nápad, že Západ potřebuje modus vivendi s Ruskem. Jenže ho přednesl tak, že Rusko má Ukrajinu za Krym odškodnit. Přednesl ho v balení, které na Ukrajině musí působit asi jako v Česku mnichovská dohoda z roku 1938 – „o nás bez nás“.

Teď se Zeman posunul. Na summitu NATO v Bruselu varoval Západ před novou studenou válkou s Ruskem: „Neopakujme studenou válku, s níž má Česká republika neblahou přímou zkušenost.“ Na tom něco je bez ohledu na nálepky. Ale především jde o to, jak Zemanova slova interpretovat.

Už za fakt, že Česko patří k Západu, je členem NATO a náš prezident může na summitu aliance rozvíjet své úvahy, vděčíme hlavně tomu, že Moskva studenou válku prohrála. Kdo myslí, že ne, ať si odpoví na otázku: Jak by to dnes vypadalo, kdyby Moskva tu válku neprohrála? To bychom možná stále ještě žili v jakémsi perestrojkovém světě. Z pohledu Moskvy začala nová studená válka už tím, že její bývalé satelity se samy rozhodly vstoupit do NATO a byly tam přijaty.

To je pro uvažování Ruska rozhodující. Před třemi lety to vyjádřil ministr zahraničí Sergej Lavrov, když na konferenci v Mnichově hovořil k roli Ruska na Ukrajině: „Je to obráceně. Nejprve se musí znovu nastolit mezinárodní bezpečnostní řád a až pak může následovat řešení pro Ukrajinu.“ Proto Rusko vyrazilo cestou, které se říká revanš za rok 1989. O tom, zda se zopakuje studená válka, nerozhodují jednotlivé kroky Západu (včetně těch špatných), ale přesvědčení Moskvy, že za vším stojí rozpad její sféry vlivu po roce 1989.

A je-li řeč o naší „přímé neblahé zkušenosti se studenou válkou“, dodejme toto: neblahé zkušenosti nepřinesla studená válka jako taková, ale fakt, že jsme se ocitli v ruské sféře vlivu. Na to nezapomínejme ani s odstupem.

LN, 13.7.2018