Neviditelný pes

GLOSA: Zeman znovu kandiduje

diskuse (65)

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych se Vám představil. V devadesátých letech a později jsem učil lékařskou etiku a byl jsem primářem dětské psychiatrické nemocnice. Jsem lékař a dělal jsem nějakou dobu i gerontopsychiatrii a běžnou každodenní psychiatrii. Kdyby tedy někdo namítl, že nejsem dostatečně kompetentní, tak v této věci jsem, ale pravdu samozřejmě mít nemusím. Myslím si, že psychiatrie sama není dostatečně kompetentní na to, aby někoho vyřazovala ze společenského života. Konec konců nějak se vyvíjela a ani dnes není její vývoj u konce.

Co bylo dříve považováno za psychickou nemoc a regulovalo se medicínskými prostředky, to se medicínou dnes už nereguluje - například homosexualita - a je to i naopak. Medicína tedy není společnosti nadřazená a myslím, že jí chybí i jakýkoli substanciální základ. Přesto je mnohými oslovena, od soukromníků až po instituce, třeba lidé se ptají, jak to asi bude, jestli se ta a ta vdá, může ten a ten řídit, je ten a ten trestně odpovědný a podobně. Lidé medicínu považují za kompetentní, a proto se na ni obracejí s takovými dotazy.

Může tedy pan Zeman kandidovat na prezidenta? Jako lékař psychiatr a etik bych to nedoporučoval.

1. Není krizová doba, aby nás vedl takový člověk, v tom smyslu, že v době krize by se mohl uplatnit člověk s danými vlastnostmi. Je doba, která vyžaduje uvážená rozhodnuti, je doba jinak těžká, ale více se uplatní stenické a zdravé myšlení, nikoli myšlení poznamenané stářím a nemocemi.

2. Nemoc nemusí konvenovat s myšlenkovou svěžestí, ale zde již je zřejmé, z mnoha příkladů, která nahrazují vyšetření, že tady to tak není, že jsme svědky úpadku osobnosti, což se stává a zaslouží si naši úctu a péči, ale nikoli nám vládnout a potažmo o nás rozhodovat.

3. Pan prezident Zeman je nemocný a kdo o tom pochybuje, přehlédne Krkonoše. Kdo chce, aby se dál zabýval touto odpovědnou a těžkou prací, nejedná eticky, nutí ho, nebo mu dovoluje, aby dále strádal a ne odpočíval, a zřejmě sleduje jiné cíle.

4. Ne všechny funkce odcházejí najednou a viditelně. Pan prezident je něčeho stále schopen a něčeho není. Kdyby teď důstojně odešel, asi by mu to nikdo nevyčítal.

5. Ke stáří patří i to že se mnohé rysy osoby a prvky jejího chování, které dřív člověk zvládal a držel na uzdě, vyostří a nabydou patologických rysů. Z historie známe mnoho takových případů.

6. Pan Zeman má jistě možnost se rozhodnout. Nikdo ale nemůže pochybovat o tom že by jeho zdraví lépe prospělo se léčit než vykonávat náročný úřad prezidenta.

zpět na článek