Na setkání s předsedou ODS Petrem Fialou prohlásil prezident Miloš Zeman, že premiérem jmenuje v každém případě Andreje Babiše a v úvahu připadají pouze dvě varianty vzniku vlády. Ta první je koalice ANO- ČSSD s podporou KSČM, tou druhou pak menšinový kabinet hnutí ANO s podporou KSČM a SPD. Je tragické, že v obou případech by se musela vláda opírat o podporu extrémistů, mezi něž komunisté a okamurovci bezpochyby patří.

Zeman se přitom rád odvolává na Tomáše Garrigua Masaryka. Ten by ovšem nikdy zástupce komunistické partaje nebo sudetoněmecké strany, kteří usilovali o zničení první demokratické Československé republiky, do vlády nejmenoval. On dobře věděl, že jsou hranice, za které jít nelze. I pro KSČM a SPD totiž platí, že komunisté a nacisté nemají u moci co dělat. Současná tragikomická figurka na Hradě ovšem svému předchůdci nesahá ani po kotníky.

Zeman se však v obou případech spoléhá na současné komunisty, kteří se od svých gottwaldovských předchůdců vůbec neliší. Kovaná stalinistka Marta Semelová považuje popravu Milady Horákové a politické procesy v padesátých letech za oprávněné, současný ideolog a kandidát na předsedu KSČM Josef Skála popírá jakékoliv rudé zločiny a otevřeně se hlásí k tomu, že vítal ruské tanky při srpnové okupaci v roce 1968. Je hodně smutné, že takovým lidem, kteří zpochybňují demokratický vývoj po Listopadu 1989, nabízí Zeman podíl na moci. To není nic jiného než těžký zločin proti České republice.

Výsledky demokratických voleb se mají respektovat. Jestliže by však komunisté začali prosazovat znárodňování nebo vystoupení ze Severoatlantické aliance a změnu naší západní politické orientace, pak je na místě i razantnější odpor občanů. Demokracie není o tom, že lidé dají ve volbách někomu své hlasy a pak až do těch dalších musí mlčet. Nacisté v Německu v roce 1933 a komunisté v Československu v roce 1946 se k moci dostali také prostřednictvím demokratických voleb.

Středočeský krajský zastupitel za ODS