Prezident se omluvil za bombardování Jugoslávie

Každý někdy udělá chybu. Něco, o čem si s odstupem říká, že kdyby vše věděl dříve, byl by se rozhodl jinak. Na globální úrovni sem patří zásah NATO z jara 2011 proti Kaddáfího Libyi, její bombardování a svržení režimu. S odstupem deseti let a vědomím, že Libye se pak stala semeništěm chaosu a odrazovým můstkem ilegální migrace do Evropy, si mnozí říkají, že se to mělo dělat jinak. Třeba tam nechat despotu Kaddáfího dodržujícího dohodu o migraci.

Pro nás emotivnější příklad je Kosovo a nálety NATO na Miloševičovu Jugoslávii na jaře 1999. Ten zásah je dodnes sporný. Mnozí ho považují za krvavou, leč účinnou cestu z daleko krvavějších jugoslávských válek. Mnozí za politický zločin (podraz Srbska jako spojence), ba zločin válečný (bez posvěcení OSN). Není to novinka ani politický konsenzus. Ale pronést za to oficiální omluvu hlavy státu? To už je čin, který přesahuje vyjádření soukromého názoru. V úterý ho „spáchal“ prezident Miloš Zeman, shodou okolností politik, jenž jako premiér v roce 1999 schválil užití vzdušného prostoru ČR pro nálety. Nyní osobně a veřejně poprosil srbský národ o odpuštění, jak to tlumočil mluvčí Jiří Ovčáček.

Zemanova omluva nepřepíše dějiny, ale ani neovlivní problém, který je v Kosovu dosud živý. Zásah NATO svými důsledky porušil slib, že nepovede k samostatnosti Kosova. Ale nakonec k ní vedl. Kosovští Albánci nejsou ve státě, který nechtěli. Zato jsou ve státě, který nechtěli menšinoví Srbové na severu Kosova. Nebylo by lepší připojit jejich areál k Srbsku?

Už ta otázka tu vyvolá neblahé paralely se Sudety. I tamní Němci se roku 1918 ocitli ve státě, který nechtěli, a o dvacet let později se připojili k tomu etnicky mateřskému. Ano, Zemanova omluva nepřepíše dějiny, ale opět rozvíří emoční debatu u nás. Jedni budou vzývat Zemanovu omluvu Srbům, ale kritizovat Havlovu omluvu sudetským Němcům, druzí naopak. Na to, že jedna či druhá omluva povedou k nějaké katarzi, by nikdo nevsadil ani groš.

LN, 19.5.2021