Zcela výjimečně na tu záležitost neupozornila jako první Lucie Borhyová ve zpravodajství TV Nova, ale politolog Lukáš Jelínek ve vysílání Českého rozhlasu Plus (zde). Jde o záhadu, která ale záhadou není.

Jak známo, prezident Zeman každoročně drží řeč ve Sněmovně v době, kdy se projednává zákon o státním rozpočtu. Letos to bylo 23. října, loni o den později.

Že prezident mluví z hlavy, je hodné ocenění. Ne každý z politiků, ba mladších politiků, to dokáže. Čili: komu čest, tomu čest. (Kdyby někteří politici hovořili jako Miloš Zeman, tedy v pomalém tempu, a ne jako o závod, možná by to také dokázali, ale nechci radit.)

Letošní prezidentův „rozpočtový“ projev jsem pozorně sledoval a zaznamenal pochvalu na adresu ministryně Maláčové ve věci zrušení Fondu dalšího vzdělávání. Prezident uvedl:

(zdroj: web Pražský hrad)

Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby, jak upozornil Lukáš Jelínek, nehovořil Miloš Zeman na stejné téma ve Sněmovně už loni. A vskutku. Prezident tehdy řekl:

(zdroj: web Pražský hrad)

Také jsem si lámal hlavu nad tím, proč Miloš Zeman hovořil o jedné a téže věci druhý rok po sobě. Nabízí se celá řada výkladů, přičemž ne všechny jsou vůči hlavě státu lichotivé. Rozvádět netřeba, známe to dobře ze svého nejbližšího okolí.

Osobně mám svoji teorii, o které si myslím, že nemusí být daleko od pravdy. V roce 2018 ministryně Maláčová oznámila, že Fond dalšího vzdělávání bude zrušen. Hovořilo se tehdy o konci roku (2018). Celé se to ale protáhlo – a fond byl zrušen až k 30. červnu roku letošního (2019).

Ačkoli to prezident takto nekonkretizoval, popsaný průběh likvidace fondu vysvětluje, proč se o ní prezident zmínil loni a znovu letos. Svoji logiku to má, i když je škoda, že Miloš Zeman nebyl konkrétnější.

Jde o to, že případů zrušení takového byrokratického molocha, jakým Fond dalšího vzdělávání byl, je v našem přebyrokratizovaném světě tak málo, a je to tak unikátní úkaz, že hovořit o něm dva roky po sobě není nemožné. Chce-li totiž prezident uvést nějaký příklad týkající se snižování byrokracie, dostane se do nesnází, neboť kde (téměř) nic není, ani kuře nehrabe. A tak si s jedním zprvu rušeným a posléze zrušeným (jaký to úspěch!) fondem musí vystačit ve dvou projevech pronesených s ročním odstupem.

A že náš svět extrémně přebyrokratizovaný je, dokazují dva aktuální příklady: komplikovaný proces brexitový a „porod“ související se zrušením letního času (resp. se zrušením střídání letního a standardního SEČ).