Je zvláštní, jak spousta novinářů nerespektuje gramatická pravidla a běžné zvyklosti v psaném textu - a přitom jde o naprostou trivialitu, o jedno jediné písmenko, lépeřečeno o jeho velikost.

O příslušnících ČSSD hovoříme jako o sociálních demokratech, členy ODS označujeme jako občanské demokraty, v Poslanecké sněmovně sedí ještě lidovci, unionisti a komunisti a teď, před volbami, se díky několika průzkumům dostal nad pětiprocentní hranici nový fenomén - Strana zelených.

Přestože je tedy oficiální název Bursíkovy partaje Strana zelených, mnoho novinářů přestalo respektovat zvyklosti a začalo o nich - naprosto bezdůvodně - psát jako o Zelených. Přitom ani další politickou veličinu (nezanedbatelnou, vzpomeňme na volby do europarlamentu) nenazveme v běžném textu jinak než evropští demokrati, přestože oficiální název zní SNK Evropští demokraté.

Proč tedy řada novinářů, publicistů, komentátorů a politologů najednou dělá z obyčejných zelených neobyčejné Zelené? Jsou snad výjimečnou sektou, která si zaslouží extra označení, nebo jsou novináři jen na rozpacích, mají-li o nich psát s malým "z"? Připadá jim to nedůstojné, příliš fádní? Jistě, občanští i sociální demokraté, lidovci či komunisti, to vše má už u nás jistý punc vážnosti. Ale zelení? Taková je přeci docela obyčejná tráva. Novináři jsou možná ovlivněni německým označením zelených, die Grünen, ale tady jsme v Česku a musíme se řídit českou gramatikou. Anebo někteří žurnalisté chtějí zelené tím velkým písmenem podvědomě zvýraznit, jelikož cítí, že program zelených, ba ani jednotliví lídři (protijaderná aktivistka, trockista, "větrníkář" a několik dalších "výjimečných osobností") větší počet voličů oslovit nemůže? Má-li některý žurnalista dojem, že svými články zelené podpořit musí, ať to nedělá prohřeškem proti češtině. Příslušníci Strany zelených jsou a budou vždycky jenom zelení.