Ať je česká vláda pravicová, nebo levicová, když dojde na devizový zákon, navlékne národní dres a spolu s agrární lobby kope proti výprodeji polí, luk a lesů cizincům. Ani Nečasovým kabinetem neprošel minulý týden napoprvé návrh ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) na úpravu devizového zákona, která od 1. května 2011 prodej odblokuje. Šéf agrárního resortu Ivan Fuksa (ODS) chce totiž záruku, aby zbylou státní půdu mohli nakoupit jen aktivně hospodařící zemědělci.

Do týdne má Fuksa přinést vládním kolegům analýzu současných poměrů hospodaření na státní půdě. Ministři se z ní ale nejspíš nedozvědí, jak se už u nás rozmáchli zahraniční vlastníci. Pozemkový fond (PF) spravující státní půdu nemá přehled o tom, jakou měrou se cizinci podíleli na koupi dosud odstátněných zhruba půl milionu hektarů. Ani nemůže mít. Oficiálně se Němci, Rakušané, Italové či Nizozemci dostávají k půdě přes domorodé bílé koně nebo české společníky firem, které si založili v Česku. A těžko někdo vymyslí způsob, jak tomu zabránit. Navíc už skoro nebude čemu. Na začátku příštího roku bude dle předpokladu PF na prodej asi 140 tisíc státních hektarů, obsazených zdejšími zemědělci s předkupním právem na sedmdesát procent výměry. O poslední zbytky státních polí a luk bude nepochybně mela. Skončí neopakovatelná příležitost získat metr čtvereční v průměru za necelé čtyři koruny. Drtivá většina zemědělské půdy je ovšem soukromá, a ta přijde dráž. Přesto je stále mnohonásobně levnější než směrem na západ.

Zrušení paragrafu zakazujícího prodej půdy cizincům je stejně jen formalitou. Přístupová smlouva s EU, která zakotvila sedmiletou výjimku, má větší váhu.

Zemědělská lobby volá po prodloužení výjimky o tři roky. Brusel ale dává najevo, že v přechodných obdobích nehodlá pokračovat. Jasně to říká návrhem systému zemědělských dotací po roce 2013 zveřejněném minulý čtvrtek. Evropská komise totiž původně uvažovala o prodloužení přechodného období nevýhodného pro nové členy. V tom směru návrh mile překvapil. Většina českých zemědělců má ale daleko k radosti. Nová pravidla mají dotační laťkou poškodit velké farmy, na kterých stojí tuzemské zemědělství. Ministr Fuksa se za ně chce poprat a hledat spojence, aby společně těžší vahou prolomili zamýšlené „stropy“ plateb. Moc jich asi nenajde. Postsocialistická velkovýroba se udržela na Slovensku, na území bývalé NDR a jen zčásti jsou velkofarmy v Polsku a Rumunsku. Jako je každá země jiná, jiné budou i nově počítané dotace. Vzorečky se budou teprve tvořit při dohadování trvajícím dlouhé měsíce. Pro Evropany, kteří se skládají na obrovský balík eur směřující do zemědělství, ale nevyznívá první nástřel budoucí dotační politiky úplně špatně. Aby Brusel roční výdaj přes padesát miliard eur opodstatnil, chce dotace víc obarvit nazeleno. Více tedy odměňovat hospodáře s citem k přírodě. Nejlépe na tom budou malí a ekologičtí.

Týdeník EURO 47/2010