Následující komunální volby vyvolávají několik důležitých otázek, které jsou zajímavé z hlediska širšího a dlouhodobějšího dopadu na stranický systém, komunální politiku i politickou kulturu. Prvním otazníkem je počet a podíl oprávněných voličů, kteří o budoucím uspořádání obecních a městských zastupitelstev rozhodnou. Bylo by nošením dříví do lesa poukazovat na důležitost lokální úrovně politiky pro život společnosti. Nicméně je skutečností, že v komunálních volbách je tradičně účast řádově nižší než v parlamentních a že pocit řady lidí, že svojí neúčastí u voleb politiky „vytrestají“, se zcela míjí účinkem, resp. je z hlediska požadovaného cíle kontraproduktivní.

Nižší volební účast přitom může – alespoň z pohledu rozložení sil na komunální úrovni - zvrátit trend z posledních parlamentních voleb, tzn. oslabovaní dvou tradičně dominantních stran na úkor nových subjektů. Nové strany totiž ještě nemají vybudovaná tvrdá voličská jádra. I když ve volbách druhého řádu mají neetablované subjekty větší šance než ve volbách prvního řádu, v komunálních volbách se spíše projevují úspěchy lokálních kandidátek (vzpomeňme na úspěch Mostečanů v roce 2008) než celostátně působící subjekty. Bude zajímavé sledovat, zda převáží úspěchy nezávislých kandidátek nebo expanze VV, TOP 09 a některých dalších stran.

Zcela specifickou arénu komunální politiky tvoří Praha, kde základní otázka zní, jaký vliv si udrží ODS, a to jak na základě volebních výsledků, tak i povolebního koaličního potenciálu (bude-li jaký). Na pražskou komunální politiku je zřejmě primárně směřována i současná aféra se čtyři roky starým údajným sledováním několika pražských politiků ODS Bártovou bezpečnostní agenturou ABL. Její vliv se může projevit až po volbách v rámci sporů mezi potenciálně neúspěšnými pražskými kandidáty a Nečasovým vedením, které chce udržet vládu s VV po celé volební období.

S ohledem na to, že pražská politika je úzce propojena s celostátní a ze státoprávního hlediska je Praha na úrovni krajů, nebylo by do budoucna od věci uvažovat o přesunutí voleb v Praze do termínu krajských voleb ve zbytku republiky. Případně propojit obecní a městské volby s krajskými volbami úplně. Není to sice všelék na volební účast, ale může ji alespoň částečně zvýšit. Snížení počtu voleb (kdy navíc „hrozí“ i přímá volba prezidenta) by omezilo i setrvávání české politiky ve stavu „permanentní volební kampaně“, která nejen vyčerpává stranické pokladny (dotované především ze státního financování), ale rovněž omezuje období, kdy se zvolení politici mohou bez zvýšených emocí a obav věnovat věcné práci.

NašiPolitici.cz