Volby prezidenta České republiky jsou minulostí. Jejich průběh nám však v „přímém přenosu“ opět ukázal fungování českého politického systému. Začnu trochu někde jinde a o několik let dříve.

V roce 2004 se konaly volby starosty v bývalém československém městě Mukačevu. Kandidát tehdejší opozice V. Petjovka v nich poměrně přesvědčivě zvítězil (bylo to ještě v době ukrajinského prezidenta Kučmy). Do volebních místností však vtrhli muži v kuklách a odevzdané a spočtené volební lístky zničili. Starostou Mukačeva byl prohlášen kandidát blízký tehdejší Kyjevské vládní koalici E. Nuser. Řeknete si možná, jakou souvislost má tento případ se současnou Českou republikou? Jsou však praktiky některých našich mocných a jejich pomocníků natolik rozdílné?

Po posledních volbách do poslanecké sněmovny neměla dnešní koaliční vláda dostatek poslaneckých hlasů. Najednou však „prozřeli“ dva sociálně demokratičtí poslanci a vláda dostala důvěru. Od té doby nesnadno najít věrnějších provládních poslanců nad tyto dva. Na zvolení prezidenta to však stále nestačilo. Naštěstí jsou tu další zákonodárci, kteří zčistajasna „moudří“. Položme si otázku, čím byla způsobena tato nečekaná „prozření“.

Nevím, jak vám, ale mě pan Dalík a další lobbisté současné největší vládní strany nějak stále více připomínají ty muže v kuklách z města Mukačeva. V. Klaus je zase podoben E. Nuserovi. A jak že to se starostou Nuserem dopadlo? Po několika týdnech upozorňování opozice i občanů šel do sebe a ze své funkce odešel. Jde v politice opravdu jenom o výsledek, byť se nám zdá sebevznešenější, a je opravdu lhostejné jakými způsoby bylo tohoto výsledku dosaženo?