Z jedné strany koronavir, z druhé demonstranti, tak by se dalo popsat dilema, které má dnes ten neuvěřitelný slepenec zvaný česká vláda.

Ale nejen to: Babiš v klinči s Hamáčkem ohledně uvolňování protivirových opatření. Hamáček si jako předseda Ústředního krizového štábu užil svých patnáct minut slávy, očividně mu nestačily a touží po dalších. Vezmeme-li v úvahu, že je předsedou skomírající ČSSD, je zcela pochopitelné, že se snaží vytěžit ze situace maximum. Babiš, jak se zdá, se v této chvíli už obává ekonomického rozvratu víc než virů nebo demonstrantů. Ostatně zrychlené uvolňování je v souladu s děním v okolních státech. Ale nejen vláda, taky společnost musí zvážit, odkud hrozí větší nebezpečí, jestli od udržování mimořádných opatření, nebo od jejich odstranění.

V pátečním vydání pražského Metra jsem - jako už poněkolikáté - našel noviny hnutí Ano. Zaujal mě jejich slogan - „Chceme lepší Česko“. Zatím to ovšem vypadá, že jejich sloganem by mohlo být třeba „pouze nouze“. Jestli skutečně chtějí lepší Česko (přejímám jejich termín, tohle nepěkné označení užívám jen nerad), úplně by podle mého názoru stačilo, kdyby se rozpustili.

Z dětství si vzpomínám na princip, kterému jsme tehdy říkali „příroda hraje“. Znamenalo to, že když se třeba během míčové hry míč odrazil od zdi (nebo třeba od stromu) a spadl zpátky do hracího pole, brali jsme to tak, že míč hrací pole nikdy neopustil, i když bylo evidentní, že by ho opustil, kdyby tam nestála ta zeď (nebo strom). Prostě, příroda zasáhla do hry a my jsme to respektovali. Myslím, že na základě tohoto principu budou nedobré výsledky české ekonomiky připsány této vládě bez ohledu na to, jaký má na nich podíl. Bude to bráno tak, že zasáhla příroda.

Mám za to, že více lidí si během právě končícího období umrtvení kladlo otázku, k čemu je dobré tohle špatné. Pokud by ale konec protivirových opatření znamenal taky konec této vlády (která podle mého soudu neměla nikdy vzniknout), nebyl by to vůbec špatný výsledek. Jak říkají Němci: Ende gut, alles gut...