Pokoušet se znovu a právě v této době oživovat diskusi kolem tzv. Benešových dekretů je příkladem absolutní politické slepoty a ignorantství ze strany těch, kteří s touto myšlenkou opětovně přicházejí. 

Nejde pouze o známý fakt, že tragická historie se dávno stala a nedá se žádným způsobem odestát, nedá se prožít znovu, že s historií se můžeme pouze smířit, nikoliv se snažit ji odehrát znovu nějak jinak a lépe. Nelze oddělit příčiny a následky tragédií, nelze vytvářet nové křivdy. Dobře víme, kolik zla a problémů neustálé vytahování sporu o výklad historie přineslo, máme v paměti, jak jednostranné omluvy a naivní gesta a z nich plynoucí nároky druhé strany česko-německé vztahy až do uzavření Česko-německé deklarace Václavem Klausem a Helmutem Kohlem komplikovaly.

Znovu se snažit toto nebezpečné téma oživovat právě teď, když česko-německé vztahy čeká zásadní zkouška a možná i krize, je nepochopitelné. Tato zkouška souvisí s bezohledným a nekompromisním prosazováním tzv. Green Dealu a na něj navázaných dalších projektů s drtivým negativním dopadem na českou ekonomiku i životní úroveň našich občanů novou německou vládou. Pokoušet se za této situace ještě rozbouřit vášně ve vztahu k minulosti považuji za krajně nezodpovědné.

Samo Německo se brání snahám otevírat témata druhé světové války a s ní spojených zločinů proti objevivším se polským nárokům na reparace. Neoživovat tragickou minulost by mělo být i naší prioritou. Dnešní všestranně složitá situace kolem nás vyžaduje z naší strany pevné a racionální postoje k obhajobě českých zájmů, nikoliv vytahování starých křivd a vyvolávání vášní, ani kapitulantskou protektorátní servilitu.

Odpověď na žádost o reakci na úvahu Lídy Rakušanové v ČRo Plus

PL, 6.1.2022