Po zveřejnění nominačních dopisů premiérem Andrejem Babišem se obávám, že ano. Neboť tu opět cosi nesedí.

Znovu připomenu, co řekl Miloš Zeman Jaromíru Soukupovi ve čtvrtek 28. června v pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem:

...byl předběžný seznam, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis od pana premiéra Babiše, kde mně navrhoval dva ministry zahraničí, nejprve Miroslava Pocheho – a v případě, když ho nepřijmu, tak navrhoval pana Jana Hamáčka. A tomuto druhému návrhu, jak víte, jsem vyhověl.

Ovšem podle toho, co v pátek 29. června zveřejnil premiér Babiš, bylo vše poněkud jinak. Předpokládám – vede mě k tomu logická úvaha -, že nejprve putoval na Hrad seznam ministrů (datovaný 25. 6. 2018), v němž ovšem jméno pana Pocheho uvedeno je (obr. 1), byť v této pasáži dopisu je stylistická chyba – nadbytečná a smysl nedávající spojka „a“ (pod šipkou s otazníkem). Není to podstatné, jen to ukazuje na „profesionalitu“ pracovníků tak špičkové instituce, jakou je Úřad vlády.

obr. 1 (Zdroj: Echo24 - screenshot)

Pak po mém soudu musel poslat premiér na Hrad dopis (obr. 2), který je datován taktéž 25. 6. 2018, a v němž se praví:

obr. 2 (Zdroj: Echo24 - screenshot)

Logika je neúprosná. Aby měl výše uvedený Babišův dopis smysl, musel předchozí seznam obsahovat jméno Miroslava Pocheho. Nebylo-li by tomu tak, celé by to postrádalo smysl.

Prezident ovšem řekl, že obdržel seznam, v němž „nebyl uveden žádný ministr zahraničí“.

Kdo tady tedy neříká pravdu. Miloš Zeman? Andrej Babiš? Oba?

Pro sebe si kladu otázku: Byla chyba, že jsem ve čtvrtek uvěřil prezidentovi jeho vyjádření, které zaznělo v TV Barrandov? Obávám se, že ano.

A jakou hru před očima veřejnosti politici vlastně hrají?