Každý má dle Andyho Warhola nárok na svých patnáct minut slávy. U Miloslava Ransdorfa to tak úplně neplatí, chce víc.

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. pochází z onoho tajemného inkubátoru zvaného Prognostický ústav, z něhož vyšlo značné množství ministrů polistopadových vlád, někteří jejich předsedové a dokonce i dva presidenti. Dalo by se říct, že onen Prognostický ústav byl tím, co se dnes v newspeaku označuje jako „think tank“, tedy množina lidí, kteří jsou nadobyčejně vzdělaní, sečtělí a moudří. Zatímco u některých se ony vlastnosti daly nalézt (pohříchu ne vždy společně), nynější poslanec za KSČM v Evropském parlamentu je onou pověstnou výjimkou.

Pamětníci televizních debat 90. let si na něj možná ještě vzpomenou, když býval nepřehlédnutelným inventářem v politických debatách, kam jej v důsledku totální absence jiného aspoň trochu přijatelného člena strany pravidelně vysílala KSČ. Miloslav Ransdorf v oněch debatách vždy zaujal dvěma faktory. Jednak tím, že dokázal díky své hypertrofické paměti sypat z rukávu čísla a citace. Druhým faktorem však byla naprostá neschopnost ona čísla či citáty analyzovat a dávat jim logické vyústění.

Svých dalších slavných okamžiků si posléze bohatě užíval ve funkci europoslance, a to jak opakovanými srážkami svého vozu s chodci, tak svými dluhy, za něž mu hrozila exekuce, a rovněž oním slavným „odpíchnutím šichty“ v Evropském parlamentu, z něhož po provedeném úkonu odbíhal pryč pronásledovaný nizozemským novinářem, jemuž nebyl schopen vysvětlit svůj čin, při němž vydělal za několik minut cca 300 eur.

V posledních dvou dnech se opět dostává na výsluní, a to jak v televizi, tak v rozhlase. Sám sebe prezentuje jako zcela nezávislého pozorovatele a šokuje veřejnost informací, že v oblasti bojů na Ukrajině je zhruba 2000 vojáků NATO (je schopen dokonce uvádět přesné počty různých národností). Odmítá prozradit své zdroje, jako podklad pro svá tvrzení uvádí „novorossijské“ a ruské servery, jež jsou pro něj zdrojem relevantních informací. V diskusi na DVTV nejprve popírá, že se na území Ukrajiny vyskytují ruští vojáci, aby posléze připustil, že ony tanky jsou ruského původu. Neumí vysvětlit, jak se z kotle v Debalcevu dostali úplně všichni zahraniční vojáci bez toho, aby je ruská propaganda okamžitě nevystavila na odiv, neumí vysvětlit, že by při uvedeném počtu nebyl z této skupiny jediný padlý, kterého by ruská média okamžitě neukázala. V onom televizním vysílání je dokonce roztomilé přeřeknutí, kdy česká média označí za „vaše“. Sigmund Freud by nadskočil radostí.

Miloslav Ransdorf trpí absolutním nedostatkem syntetického myšlení, schopnosti, jež umožňuje průměrně inteligentnímu člověku spojovat získané poznatky do celku a ten poté interpretovat. Je spíše podoben počítači, který obsahuje vložená data někým jiným a ta na požádání vybavovat dle pokynů uživatele.

V utrpení není sám. Průměrný občan musí trpět v představě, že tento poslanec v Evropském parlamentu je tam také za ně a podílí se - pokud nespí v přímém přenosu - na tvorbě pravidel, jimiž jsou poté zapleveleny naše životy.