GLOSA: Umění (ne)kompromisu

Jak tak pozoruju jednání Julínka s koaličními partnery, vidím jako jedinou důstojnou možnost jeho dobrovolný odchod z postu ministra zdraví. Jakkoli si myslím, že z ministrů tohoto nejproblémovějšího rezortu byl pracovitý a věděl, co chce, a jsem přesvědčený, že to věděl dobře, od počátku jak stranickými kolegy, tak koaličními dobrodruhy osekávané reformní návrhy šanci opravdu nemají.

Těžko se stavět anglickému (americkému?) přísloví Nelze koláč mít a současně ho sníst. Poslanci prostě nechápou, že reforma se dělá proto, že něco nevyhovuje, nefunguje, jak má. Je to tedy potřeba změnit, nikoli zachovat stávající stav. Nelze mít oboje najednou.

Když čtu, jak se na nejnovější schůzce s šéfem zabejčených lidovců tento nechal slyšet, že všechno, "co je proti našim křesťanským principům", bude z návrhů odstraněno, padá na mě beznaděj. Jednak je to vydírání menšiny většinou, jednak je to flagrantní nepochopení principů koalice. Zelení samozřejmě taky mají svoje "zelené principy", jen tak mimochodem místy protikladné.

I větší dítě ví, že koláč si buď nechá, nebo ho sní, že nemůže skočit do vody a zůstat suché. Střet principů je smrtelný pro jakoukoli reformu. Lepší než navrhovat a prosazovat kompromis předem odsouzený k neúspěchu a zasloužilému posměchu, je, i když s těžkým srdcem, jít od toho.

Umění kompromisu nespočívá jen ve schopnosti kompromis udělat, ale i kompromis neudělat.