Kdykoliv nějaké politické uskupení překonalo ve volbách hranici třiceti procent - v celé poválečné historii se to v českých zemích podařilo jen čtyřem subjektům (KSČ, ODS, ČSSD a ANO) -, bylo z toho rozčarování na obou stranách: Na straně vítězů proto, že ani takto výrazné vítězství není vítězstvím nadpolovičním, natož vítězstvím definitivním, důvody rozčarování na straně poražených snad není třeba vypisovat.
Volební vítězství ANO se ovšem od předchozích výrazných volebních vítězství liší hned v několika ohledech - stačí si všimnout povahy tohoto subjektu (nejde o stranu, ale o hnutí), neexistence programu (který údajně nahrazuje vize!), situace jeho trestně stíhaného předsedy... Odlišný je i způsob sebeprezentace, a ano, odlišné je i to, že ANO nápadně často nereprezentují politici, ale političky. (Více žen v politice!) Po ministryni obrany pejskařce Šlechtové, ministryni spravedlnosti Malé (ta se zajímala o králíky), nový politický styl nyní předvedla ministryně průmyslu a obchodu Nováková (zajímá se o Číňany, o ničem nevěděla, a tudíž za nic nemůže).
Z denního tisku vím, že čtyřicet senátorů napsalo otevřený dopis Babišovi, ve kterém ho žádají o podání návrhu na její odvolání. Myslím, že tahle aktivita jde proti logice věci - jednání, které by v tradiční politické kultuře muselo být pokládáno za exces, u Babišova hnutí musí být naopak pokládáno za normální. A pak taky, samozřejmě, že taková iniciativa nemá šanci na úspěch, že je jen zbytečným plýtváním energie.
Co na to Bouteflika?