Krátká poznámka k inauguračnímu projevu

Miloš Zeman se ve vysoké politice pohybuje skoro pětadvacet let a je poměrně dobře čitelný. V Hradu rozhodně nevidí nástroj k vyvolávání mravní obrody národa; nemá dokonce ani spisovatelské ambice a nestraší lidi skutečnými nebo domnělými nebezpečími. Zato ví velmi přesně, komu udělit své sympatie nebo naopak opovržení. A takový byl i jeho projev. Neobsahoval žádné vzletné myšlenky, vize do budoucna, nástin směřování republiky v moři rozbouřené, blbostí a byrokratismem soužené Evropě. Nic o ekonomické krizi, nic o zklamání a deziluzi z porevolučního vývoje. Nic takového.

Ten projev byl mimořádný pouze tím, že byl přednesen spatra. Obsah by ovšem zvládl i robotický kompilátor. Zcela dle očekávání se objevila správná buzzwords – Masaryk, Čapek, Bůh, práce, pokora, moudrost a odvaha, ale hlubší myšlenka na nich nebyla postavena žádná. Byla zmíněna jen proto, aby to vypadalo dobře a aby to vypadalo, že mluvčí je vzdělaný, kultivovaný člověk. Byly to rekvizity na efekt, okrasné prvky bez nosné funkce.

Hned zkraje si rýpnul do poraženého Schwarzenberga, následně pochválil opoziční smlouvu a poté vsunul povinné vlichocovací okénko určené poctivým podnikatelům, starostům, lékařům, umělcům a sportovcům, jež navnadil zvýšeným přísunem medailí. Zchudlému proletariátu se zase snažil vetřít do přízně příslibem návštěv v krajích.

Devět z deseti public speech kompilátorů by pamatovalo na nezbytné nepřítele, proti kterým je nutno bojovat. Zdatný rétor Zeman to ví a pro tuto příležitost vybral tři – nácky (s jejichž rétorikou mu jeho příznivci pomohli k vítězství), mafiány (které tak dobře "umí" přítel Šlouf) a média (za ta si vysloužil od přítomných politiků hlasitý potlesk).

Podívejme se na ně zblízka:

Účinný boj proti mafiánům se zdá být – s přihlédnutím k postavám, kterými se Zeman obklopuje, a absencí sebereflexe, co opoziční smlouva způsobila – poněkud problematický.

Náckové, ti jsou v elitní trojce nejspíše do počtu – BIS totiž podle vlastní zprávy "nezaznamenala ve sledovaném období žádné aktivity extremistů, které by z pohledu zpravodajské služby představovaly reálnou hrozbu a bezprostřední ohrožení demokratických základů České republiky." (via Lidovky.cz)

Zbývá třetí nepřítel – média, respektive podstatná část z nich. Zeman ovšem neřekl, jak si boj s nimi představuje; bohaté zkušenosti z historie ukazují, že boj proti novinářům není, bez použití hrubé síly, vyhratelný. Ale možná má v rukávu promyšlenou koncepci mající za cíl kultivaci mediálního prostoru. To by zajisté bylo příjemné překvapení. Neodehrála-li se však v jeho myšlení zásadní změna, pak by se štvavé plátky typu Respekt měly opětovně začít připravovat na práci v samizdatu. Tato konkrétní pasáž projevu se tak zdá tím nejpodstatnějším, zlověstnou výhružkou, kterou neradno brát na lehkou váhu. Tím, že čerstvý prezident pokládá za nezbytné vložit vyřizování si účtů s novináři už do inauguračního projevu, nepříjemně naznačuje, kudy se bude jeho prezidentství ubírat. A není to pěkné pomyšlení.