Mirek Topolánek lituje, že občany před spuštěním reforem málo vyděsil, takže se k jeho zázraku – reformě – stavějí odmítavě. Chtěl by to změnit, proto hledá, jak každému jednomu z nás vyhnat z hlavy vzpomínky na předvolební billboardy ODS se všemi těmi konkrétními částkami pro každého občana navíc a jak poté „upozadit“ působivé řečičky o tom, jak si v Česku všichni – od miminek přes rodiny, invalidy a seniory – polepšíme a jak zároveň při tom všem i rozpočet „cooperfieldovsky“ nabobtná. Premiér to nemá s námi občany snadné. Víme, že veřejný dluh po osmileté vládě vedené ČSSD je na polovině Maastrichtem povolené výše, že státní rozpočet se v letech 2005 i 2006 podařilo udržet jakžtakž v mezích konvergenčního programu, že za vlád Špidly, Grosse i Paroubka ani jedinkrát Evropská komise nemusela směrem k Česku dělat důrazné „tytyty“. Státní rozpočet se hroutí až letos vinou předvolebních poslaneckých „mikulášů“, které vypustily všechny politické strany loni na jaře, aby vládě Jiřího Paroubka pustily žilou.

Náš Mirek Cooperfield Topolánek má ale naštěstí plán: Daňovou reformou nejprve prohloubí deficit státního rozpočtu tím, že výrazně oseká jeho příjmovou část (přisype desetitisíce měsíčně jenom těm nejbohatším, čili podle pana Kalouska pilným a pracovitým), následně zvýší zatím nijak dramatické dluhy a dostane tak společnost „na špalek“, aby „změkla a pochopila“, že jediným možným a správným řešením – ba štěstím – jsou pro ty ostatní jen škrty a zase škrty. Čili Topolánkova (Dalíkova?) geniální strategie a tomu odpovídající taktika zní: rychle sešup dolů a ještě níž a ještě níž – a potom slavně zachraňovat. Potlesk davů poté nemůže nepřijít.

Pohlídat si ale musíme všechny oponenty, kteří budou kabinet nestydatě osočovat z toho, že si počíná nezodpovědně, je naivní, je nekompetentní. Budou křičet, že vládní návrh reforem je nedůvěryhodný, že vyniká pouze ve schopnosti klamat a podvádět veřejnost. Takovou nekonstruktivnost nesmíme strpět, pane ministře Langře a pane Kubice, řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Nenašla by se někde nějaká ta „zprávička“, která nesnese odkladu? Ať se „zklidní hormony“ a modrá je modrá?

Jablonec nad Nisou