A už je tu máme, tři hlavní kandidáty – samolibý důchodce, který je odjakživa hluboce zamilován sám do sebe, levicový ekonom, kterému je všechno zdejší jasné i zpoza Velké louže, a pak suchopárný statistik, který v politice nepřevedl nic – a jinde taky ne. Ten první s velmi omezenou, druzí dva s nulovou politickou podporou. Tu má snad další kandidát, tentokrát stranický, jinak možná slušný, ale o to nevýraznější, který přitom měl možností se projevit dostatečně, zatímco kandidát momentálně nejsilnější strany strpěl po volbách na pražský magistrát plivanec do tváře od svých spolustraníků, aby ji nyní ochotně nastavil znovu. Chtivci všech druhů, prolezlí často KSČ – jako kdysi nejpopulárnější politik a ministr - celkově lidé, kteří se vždy zajímali především jen sami o sebe a nyní se dávají na předstírání, že budou sledovat zájmy obecné. Jejich jména důležitá nejsou.

Margaret Thatcherová kdysi řekla, že pro vůdčí osobnost jsou důležitá dvě, tři zásadní témata, která pak musí prosazovat s buldočí tvrdohlavostí, děj se co děj. Jaká jsou, ptáme se, ona dvě nebo i pět zásadních témat těchto kandidátů? Čím se liší, jaké jsou zvláštní akcenty, originální a přitom řešitelné problémy, má v úmyslu vyřídit ten nebo tamten z nich? Žádný rozdíl mezi nimi. Protože chtivec, ten chce oslovit všechny. Oslovit všechny právě znamená nemít ona dvě, tři zásadní témata. Ne je mít.

Na to se dá lehce namítnout, že prezident ani nemá pravomoci, aby taková či jiná témata prosazoval, natož bez politické podpory prosadil. Což je pravda. Takže co tam ti kandidáti na Hrad jdou vlastně hledat? Proč nechtějí raději dělat něco užitečného?

Možná, dalo by se uvažovat, že by některý mohl uspět na mezinárodním poli – ale je zřejmé, že nikdo z nich neposune mezinárodní prestiž České republiky ani o milimetr. Spíše ji stáhne opačným směrem.

Zůstanou-li voliči při prezidentských volbách tedy sedět doma, dají tomu budoucímu vítězi jasně najevo, že by měl mlčet, kdykoli k tomu bude mít příležitost. Protože nebude zastupovat v podstatě vůbec nikoho. Nechť se promenuje po Hradě a užívá si svého vzdutého ega. Nám ostatním bude kterákoli z těchto nabízených figur k ničemu.

Že se ti hoši vždycky zajímali jen a jen sami o sebe, ostatně není kritika – dělají to tak všichni. Jenže právě budoucí prezident by se měl mít jeden rozměr navíc. Jenže kde nic tu nic.