Pozoruji naši politickou scénu a porovnávám se životem obyčejných lidí kolem sebe. A skoro se až lekám závěrů, ke kterým jsem dospěl:

Zaprvé: že snad jediné plus, které zůstane našim potomkům z třiadvacetiletého Klausova pobytu na vrcholu české politiky, je jeho podpis na přístupové smlouvě ČR do EU, byť k podmínkám, které vyjednal - a které nám teď nezbývá než dodržovat - byly, jsou a budou takové či onaké výhrady. Vždyť Václav Klaus tehdy byl se svou ODS nejmocnější, a proto hlavní politickou silou v zemi. Jistě věděl, co činí.

Zadruhé musím k velké lítosti souhlasit se slovy druhého nejbohatšího Čecha pana Bakaly, že "Václav Klaus je strůjcem korupčního systému v zemi". Byl přece ministrem financí, premiérem, předsedou Sněmovny a dosud je prezidentem republiky, byť tč. podle mnohých již obrostlý mechem a vnímající realitu – jak konstatuje i cizina – deformovaně.

Zatřetí mi nezbývá (na prahu svých dvaasedmdesátin) než konstatovat: Tam, kde se hodně milionů kumuluje v rukou tisíců lidí, tam tisíce korun chybí v kapsách milionů lidí. Shledal jsem, že jde o axiom, čili tvrzení, jehož pravdivost dokazovat netřeba. Má totiž obecnou platnost. Proto je zbytečné připomínat jednak jména Kožený, Krejčíř, Gross, Řebíček atd. … a jednak také oblasti, kde všude a na co u nás peníze chybí, počínaje zdravotnictvím… a konče silnicemi a třeba důchody a školstvím.

Smutné výsledky 23 let "budování kapitalismu" v naší vlasti.