Před nedávnem jsem spatřil plakát, který mne bytostně rozčílil. Byl na něm zpodobněn archetypální tlustý milionář s doutníkem v ústech a nápis: Snížili jsme daně nejbohatším – SPLNĚNO. ODS mínus. Jedná se pochopitelně o počin ČSSD v rámci jejich vytrvalé kampaně “ODS mínus“. Rozeberme si nyní celou záležitost v souvislosti s jiným pojmem, který také často zaznívá, jímž je sociální spravedlnost.

Pominu nyní podezření, zda samo sousloví “sociální spravedlnost“ není oxymoronem – neboť takový rozbor by vyžadoval více píle a úsilí, než jsem nyní schopen a ochoten ze sebe vydat. Zůstaneme tedy u problematiky rovné daně.

Existence daňových pásem mne rozčilovala už v době, kdy jsem coby zaměstnanec neziskovky spadal do pásma nejnižšího, a neměl tedy žádný zištný důvod k nespokojenosti. Prostě mi připadlo nefér, že člověk, který se snaží, má dobré nápady a umí vydělat peníze, by měl být za svůj úspěch penalizován. Typickým příkladem může být obchodník žijící z provizí: Nebylo vzácností, že pokud měl takový člověk relativně úspěšný měsíc a už svým výdělkem zasáhl do nejvyššího pásma, měl nakonec na účtu méně peněz než za měsíc, který se mu tolik nevydařil. Typická ukázka demotivačního potenciálu daňových pásem...

Připadá mi vůbec svrchovaně nespravedlivé, aby byli lidé segregováni podle toho, kolik vydělávají. Kdo vydělá více, přece vždy zaplatí více na daních! Když vydělám deset tisíc, zaplatím patnáct set, pokud vydělám sto tisíc, tak patnáct tisíc. To je fér. Cokoli jiného je do očí bijící nespravedlnost. Potíž bude v tom, že lidé, kteří hovoří o sociální spravedlnosti, si neuvědomují, že “spravedlnost“ je v tomto sousloví nadřazeným pojmem, slovo “sociální“ je přívlastek.

V poslední době mám možnost nejen teoreticky předpokládat, ale i na vlastní kůži zažít, jak těžké je vydělat “velké peníze“. Je to vyčerpávající dřina, která vyžaduje plné nasazení, odvahu a píli, kterých ovšem průměrný vohnout[1], souhlasně přikyvující nad výše zmíněným plakátem, nejen není schopen, ale ani je není schopen respektovat. Umí jen závidět.

Také jde v této souvislosti často řeč o zlodějích. Vohnouti (a politici, kteří stojí o jejich hlasy ve volbách) si patrně dokáží představit nadprůměrný zisk pouze jako výsledek činnosti, která jim samým v hloubi duše zřejmě není tak docela proti mysli...

Navíc: Pokud se domnívám, že někdo krade, dám podnět k jeho trestnímu stíhání a nebudu mu zvyšovat daně. Prostě to není argument...

Domnívám se, že rovná daň je jedním z nejvýznamnějších počinů současné vlády, a za tento počin ji zcela bezvýhradně chválím. A děsím se okamžiku, kdy se vlády opět ujme levice a opět nastolí stav příjmové segregace – stejně absurdní a nespravedlivé, jako je segregace rasová či jakákoli jiná...

[1] Pokud nevíte, kdo je to vohnout, definici najdete zde: http://jdem.cz/adt57

Z autorova blogu na www.kojot.name