Za názory vyjádřené v různých průzkumech veřejného mínění nejsme placeni a nemusíme si s nimi příliš lámat hlavu. Není proto divu, že se v nich odrážejí hlavně naše zvyklosti, sympatie a momentální nálady. Můžeme si to dovolit, protože na zodpovědné rozhodování si platíme politiky.

Tato dělba práce však přestane fungovat, když se i politici začnou řídit podle své nálady, antipatií, nebo dokonce podle výzkumů veřejného mínění. Pro ně je to velmi svůdná možnost, protože si tak (za stejný plat) ušetří námahu s vymýšlením nejlepších řešení a s přesvědčováním voličů. A možná si někteří z nich upřímně myslí, že při hledání pravdy rozhoduje většina. Tento postoj zřejmě zastávají i mnozí komentátoři a experti, kterým se nelíbí, že Václav Klaus nesdílí aktuální většinové názory na EU, euro anebo klima.

Veřejné mínění je neškodné, když jde o to zjistit, kdo si myslí, že je lepší Prazdroj nebo Staropramen. Problém však nastane tehdy, když kombinací módních názorů a těkavých nálad veřejnosti vznikne tlak směřující k přijetí politických rozhodnutí. Může se totiž snadno stát, že většina (z rozdílných a bezvýznamných důvodů) bude zajedno, že tady Američany nechceme a basta. Triumfálně zakřížkují „ne“ a jaksi jim unikne, že Ameriku nemusíme milovat, ale přesto nám může být zatraceně užitečná proti těm, kterých se musíme opravdu obávat.

Zastánci názoru, že pravda je většinové rozhodnutí, by měli nejraději prezidenta, který si každé ráno přečte nejnovější výzkum veřejného mínění, moudře přikývne a tlumočí jeho výsledky dál. Prezident však není tiskový mluvčí české společnosti. On je placen za to, že používá svůj intelekt. Navíc se od něj očekává, že je státník, a to je mnohem více než politik. Politik poklonkuje většině, mlčí, když mluvit nemusí, a jedná, jen když musí. Státník nemlčí, když je přesvědčen, že je to jeho povinností vůči své zemi.

Faktem je, že ani prezident nemá monopol na pravdu. Musí však mít schopnost vytvořit si vlastní názor a odvahu jej vyslovit. Právě když se jeho závěry liší od módních postojů, plní svou nejvlastnější úlohu a brání demokracii. Signalizuje národu, že mohou existovat i jiné odpovědi, a že se vyplatí o nich přemýšlet. Tím povzbuzuje hrstku těch, kteří nehodlají vyměnit svůj zdravý rozum za „rozum“ veřejného mínění. Proto bylo velmi smutné pozorovat nezávisle myslícího profesora Švejnara, jak v zájmu své volitelnosti opustil svůj původní, jednoznačně pozitivní postoj k americké základně.

Převzato z Krejci.bigbloger.lidovky.cz