V pondělí 8. prosince jsem jel na pracovní schůzku do Prahy a cestou z Brna po D1 jsme se chvíli bavili o člověku, který měl být za pár hodin u prezidenta a tam si povídat o tom, jak si představuje svoji ministerskou agendu.

Takový den je zcela mimořádný v kariéře kohokoli, kdo se angažuje ve věcech veřejných, ale zájemce o místo ministra místo toho ležel ve špitále a povídal si s primářem, jak vyřešit problém s vyhřezlou plotýnkou.

Slovo minister je latinského původu a znamená služebník.

Být členem české vlády a stát v čele nějakého resortu znamená sloužit čtyři roky jedenácti milionům lidem. Pokud nedokážeme pohnout s demografií, bude těch milionů za pár generací podstatně méně, ale na náročnost téhle pracovní pozice to nebude mít žádný velký vliv. Prostě perfektní zdraví nepochybně patří do seznamu základních předpokladů každého ministerského kandidáta.

Takže ještě jednou: rozhodnete se čtyřicet osm měsíců dobrovolně sloužit jedenácti milionům lidem, opustíte kvůli tomu báječně placený post v Evropském parlamentu, prezident republiky vás pozve na Hrad, jste plný očekávání, protože jste se právě dostal na vrchol své politické dráhy….a všechny vaše plány vám překazí jedna vyhřezlá plotýnka.

Dlouhé roky nic a najednou tohle. Prostě synchronicita jak Brno, kterou by podle mne stálo za to střízlivě, ale důkladně analyzovat z pohledu psychosomatiky. Na leccos zajímavého bychom určitě přišli.

Komentátor Thomas Kulidakis se na CNN Prima News nechal slyšet, že s operovanou páteří ministra dělat nejde. No tak v té akutní fázi asi ne, protože to šíleně bolí, ale že by se to nemohlo uzdravit, to se asi také říci nedá. A jsem dokonce toho názoru, že dokud máme nějakou páteř, je to pořád dobrý. Skutečně vážný problém by nastal, kdyby někdo páteř ztratil. Protože diagnóza zvaná bezpáteřnost je dostupnými medicínskými postupy pravděpodobně neřešitelná. Takže na tohle bych si dal opravdu dobrý pozor!