Mezi výrazné zásady aktuálního trestního i přestupkového práva mimo jiné patří, že pozdější právní úprava se použije tehdy, je-li to pro pachatele výhodnější. Citovaný princip můžeme najít jak v judikatuře Ústavního i Nejvyššího soudu, tak i přímo v příslušné právní úpravě.

Zmíněnou výhodností se v praxi kupříkladu rozumí, pokud je v zákoně například nižší hranice výše počtu let odseděných za mřížemi nápravného zařízení.

Ale zeptejme se kriticky – je to opravdu skutečnost pro pachatele „výhodnější“, když ve věznici stráví méně let? Neznamená to logicky kratší dobu na pachatelovu převýchovu, která pak nemůže být tak efektivní a kvalitní?

Ano, krátkodobě se může zdát, že méně let ve vězení je „cool“, ale z dlouhodobějšího hlediska pro delikventův další život přece může být často užitečnější, aby se „více polepšil“ a žil následně plnohodnotným řádným životem, bez dalšího návratu do věznice.

Nejsou kratší tresty (tedy nižší doba na převýchovu) de facto plivnutím do tváře práci Vězeňské služby, trestní justici a vlastně České republice jako takové?

Pokud čtenář dočetl až sem, možná si řekne – autor se snad zbláznil. Vždyť kdo se kdy ve vězení opravdu napravil? Naopak, co před nástupem výkonu trestu neznal, to se ve vězení doučí. Ano, i tak vnímá velká část veřejnosti naše dnešní vězeňství.

Blíží se ale nástup nové vlády a já se chci jako právník důrazně přimluvit, aby Fialova koaliční vláda nezapomněla na sektor vězeňství. Optimální by bylo, aby se jejím cílem stala proměna „kriminálů“ v efektivní instituce, které budou celospolečensky chápány jako natolik užitečné, že kratší trest bude brán jako méně příznivý pro další život pachatelů. Ano, je to záměrně trochu naivní, nicméně malý ten, kdo má malý cíl.

Doufejme, že Fialova vláda zařadí reformu efektivnosti vězeňství mezi své skutečné priority. Ostatně nejeden politik třeba brzy může tato zařízení poznat i z druhé strany.

Autor je právník a publicista

MfD, 9.12.2021