Odsun přebytečných diplomatů a zaměstnanců ruské ambasády zpátky do vlasti bude jednou doufám hodnocen jako úspěch české vlády na úrovni vstupu do NATO anebo před tím odsunu sovětských vojsk z Československa. Dokonce si troufnu říct, že v některých ohledech je to ještě větší úspěch. Ta vojska prostě odejít musela. Nebylo myslitelné, aby zůstala, a co se NATO týká, vstoupil tam postupně celý blok východních evropských zemí. Kdežto absurdně naddimenzovaná ambasáda v Praze, to byla čistě česká záležitost.
V posledních týdnech se vyjadřoval kde kdo k otázce, proč se to neudělalo dřív. Nebyla k tomu příležitost, tak zněla obvyklá odpověď. Jenže ona se ta příležitost musela navodit a, čistě technicky, ta vznikla vypovězením osmnácti takzvaných diplomatů podezřelých ze špionážní činnosti. Ať byly příčiny jakékoli a třebaže to doprovázela obvyklá česká groteska s příměsí trapnosti, osmnáct špionů muselo sbalit kufry. Že se ruská ambasáda personálně smrskla do rozměrů odpovídajícím vzájemným hospodářským, politickým a kulturním vztahům, to je důsledek vládního rozhodnutí. Stalo se, na co nejsme zas tak moc zvyklí – česká vláda rozhodla energicky a mělo to očividný a pozitivní dopad.
První kontingent diplomatů odletěl speciálem v pátek z ruzyňského Terminálu 3. Na vysvětlenou pro mimopražské, to je terminál nepoužívaný širokou veřejností. Je v místech starého letiště a používá se k nestandardním účelům. Odlet se odehrál diskrétně, bez kutálky a mávání ani bez hvízdotu a mávání pěstí, ostatně, ono se na ten terminál normálně nesmí. Referát o tom se skoro ani nedostal do médií. Cestující, jak jsem si našel, měli s sebou menší zavazadla a krabice, jeden si vezl kočku a jedna žena měla přes rameno elektrickou kytaru. Nástup trval hodinu, pak odstaveny schůdky a letadlo ve 14.15 narolovalo na ranvej.
Možná se divíte, proč tomu přikládám historický význam. Vnímám to tak, že se dříve nenašla příležitost pro něco tak přirozeného, prostě proto, že ta podvolenost Rusku na naší politice ležela jako tíživá deka, za ta léta propocená a umaštěná. Ti špióni byli v Praze vždycky a i když zrovna jejich druzi nevyhazovali do povětří muničáky, právě tak vždycky se daly najít důvody, proč je vyhodit. Stalo se to až teď. Správně se stalo. Teď ještě aby Rusové navrátili ukradený kus parku Stromovka. Tu část, na kterou se navalili v roce 1968 pod tlakem tanků. Obávám se ale, že na další výron zmužilosti si budeme muset ještě dlouho počkat.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus