Nestačí říkat „ne“ Tálibánu, je třeba komunikovat

Kam míří Afghánistán? K emirátu, jaký už vedl? K chalífátu, jaký v Iráku a Sýrii prosazovala al-Káida? K jejich moderní verzi? Snad to ještě neví ani Tálibán. Neznáme jeho organizaci, hierarchii ani rozhodovací mechanismy. Tu nějaký tálib prohlásí, ať se nikdo nebojí, že počítají se všemi včetně žen. Jiný namítne. „Nebude tu vůbec žádný demokratický systém, protože ten v zemi nemá žádné kořeny,“ řekl ve středu večer Vahídulláh Hášimí. „Bude tu právo šaría a hotovo.“ Račte si vybrat.

V téže době mluvil o Afghánistánu šéf české diplomacie Jakub Kulhánek. Podle ČTK kladl důraz na toto: Po pádu Kábulu je nutná větší dávka realismu v zahraniční politice. Je třeba přijmout realitu v Afghánistánu. Úkolem diplomacie je vždy, i za nejsložitějších podmínek, navazovat a udržet základní komunikační kanály – v tomto případě přes Pákistán, Čínu či Katar. Jistě, nelze z toho dělat definitivní závěry. Lze však říci, že ministr Kulhánek to bere za racionální konec.

Za prvé. Na výroky tálibů nelze jasně reagovat, dokud není jasno, které z nich jsou oficiální a které sondážní či osobní.

Za druhé. Nemá smysl se čílit nad tím, že Tálibán odmítá demokracii, a přitom nevnímat širší kontext. Je snad západní demokracie v Íránu, Saúdské Arábii, Emirátech či Kataru? Samotná nepřítomnost demokracie Tálibán nediskvalifikuje.

Za třetí jsou to komunikační kanály, o nichž mluvil ministr Kulhánek. S tálibánským režimem komunikuje Rusko, ač tam v 80. letech vedlo drsnou okupační válku. Komunikuje s ním Čína, kterou Západ proklíná za brutální útlak muslimských Ujgurů, ale jak vidno, Tálibánu to nevadí. Komunikuje s ním Pákistán či Katar. Bude s ním komunikovat i EU, ač ještě neví kdy a jak. A bude s ním muset komunikovat i Česko.

Zatím je tu konsenzus v „ne“ – neuznat tálibánský Afghánistán. Kulhánek je asi první, kdo nahlas vyslovil potřebu „ano“ – komunikovat s tím režimem. Upřímně, je to lepší cesta než se pouštět do morálního kázání.

LN, 20.8.2021