Ve vzduchu jsou otázky.

Měl být poslanec Rath zadržen? Lze ho držet ve vazbě déle než 48 hodin? Smělo být zahájeno vyšetřování ještě před rozhodnutím sněmovny o tom, že může být stíhán? Má poslanec Rath právo vystoupit před výborem a sněmovnou? Není eskorta v parlamentu proti sněmovnímu řádu či jiným pravidlům? Je hlasování toho, na koho je uvalena vazba, ještě vůbec přípustné?

Tyto otázky řeší různí experti na politiku či právo a postoje se velmi různí. Nejspíš i advokát poslance (mimochodem pravděpodobně též zapletený do stejných machinacích se zakázkami a penězi) bude s pomocí těchto otázek vyžadovat uvolnění režimu svého klienta.

Ale zamysleme se nad tím? Pro soudce přece platí, že by měl zkoumat úmysl zákonodárce a řídit se hlavně jím. Jinak se nepochybně zaplete do vlastních protikladů (zejména v zemi, kde se zákony přijímaly vesměs chvatně a díky tomu jsou dílem plné anakolutů i jiných bizarních formulací a dílem ve vzájemném rozporu), přičemž výsledek bude paskvil místo spravedlivého rozhodnutí.

Tudíž: bylo úmyslem zákonodárce to, aby poslanec přistižený přímo během kriminálního činu, měl všechna privilegia reprezentanta společnosti?

Buď dojdeme k tomu, že nikoliv čili že úmyslem zákonodárce bylo, aby každý poslanec vykonával svůj mandát řádně. V tom případě potud, pokud bude litera nedbale napsané a díky tomu zmatené ústavy tím hlavním, pak amen s námi.

Anebo je tomu tak, že úmyslem zákonodárce opravdu bylo, aby si poslanci mohli díky své imunitě dělat, co chtějí včetně rozkrádání obecného majetku. V tom případě je ovšem možné řídit se jejím duchem, avšak pak amen s námi ještě spíš.