aneb Kdo platí volební kampaně?
A máme to tady. S blížícími volbami se objevuje mnoho statečných, rádoby budoucích krajských politiků, kteří rozhořčeně poukazují na nešvary těch současných a požadují vysvětlení toho, co je uplynulé čtyři roky příliš netížilo.
Zaměřují se často na veřejnosti dobře srozumitelnou a citlivě vnímanou otázku účelného hospodaření krajských úřadů. Například politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj upozorňuje, že vládnoucí strana kraje platí z krajského rozpočtu - potažmo tedy z peněz daňových poplatníků a to i těch, kteří je nevolili - po celé volební období svoji volební kampaň. Má pravdu to hnutí. Nejen v novinách krajů, ale kompletně v regionálním tisku čteme celé čtyři roky, kdy pan hejtman nebo pan radní komu potřásli rukou, koho přijali a co otevřeli. Konec konců, k tomu mají všechny kraje celá bohatě obsazená tisková oddělení a tiskové mluvčí a vydávají své noviny.
Starostové, kteří ovládají menší radnice, by ale měli odpovědět na otázku, z čeho platí oni oslavné články na svoje osoby. A proč de facto v radničních zpravodajích vydávaných městskými úřady z rozpočtů měst -potažmo tedy z peněz daňových poplatníků a to i těch, kteří je nevolili - nemají místo názory opozice. Mohu potvrdit, že názor odlišný od názoru vládnoucích seskupení v městech a obcích bývá většinou smeten se stolu. Odůvodnění je zdánlivě logické: zpravodaj vydává město a to přece ve své tiskovině nebude psát proti sobě (rozuměj proti těm, kteří městu právě vládnou).
Starostové Libereckého kraje ukazují na šlendrián, který by se měl odstranit. A mají pravdu. Nemohu se ale ubránit dojmu, že "zloděj volá, chyťte zloděje". (Využívám ale jen lidového pořekadla. Nikoho za zloděje neoznačuji. Také by se dalo použít přísloví "jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou".)
Zodpovědný volič nebude mít snadné rozhodování při vhazování volebních lístků do urny. Ti, co zná, se mu často moc nelíbí a ty, co se objevují na kandidátkách jako nové tváře, zase moc nezná. Snad by stálo zamyslet se nad tím, zda dotyčný kandidát ukazoval již dříve na nedostatky ve svém okolí a snažil se na ně upozornit, a porovnat ho s kandidáty, kteří si to, co je potřeba zlepšit, uvědomili až nyní - krátce před volbami, a to přesto, že seděli na židlích, ze kterých mohli i něco zlepšit.