Není to tak dávno, co byl premiér Babiš na návštěvě u kancléřky Merkelové v Berlíně. Diskutovali o imigraci, ochraně hranic unie, Frontexu, pomoci africkým zemím a podobných horkých tématech. Už ani nevím, od kterého komentátora jsem to zaslechl, ale na závěr rozhovoru měla kancléřka s úsměvem prohodit: „No a co by vám to udělalo, vzít třeba jen 50 migrantů?“ Tehdy jsem to nepovažoval za něco zvláštního nebo významného.

Jenže neuplynul ani týden, a bum ho bác ho. Z Bruselu přišel požadavek na přijetí padesáti migrantů. Ale pro jistotu, a také zřejmě proto, aby bylo obtížnější odporovat, tentokrát jde prý jen o 50 dětí, které jsou navíc nebohými sirotky. Těm je přece potřeba pomoci přednostně. Všimněte si totožného počtu 50. Je to náhoda?

Když slyšíme slovo sirotek, automaticky si představíme něco nedospělého, co skutečně potřebuje pomoc. Taková je alespoň lidská nátura civilizovaného člověka. Jsou jistě i dospělí sirotci, ale ti už tolik soucitu nevyvolávají.

Bruselský požadavek nám tlumočila europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová. Když se jí Andrej Babiš dotazoval na podrobnosti, podle jeho vlastních slov se dozvěděl, že se jedná o 50 chlapců ve věku 12 až 17 let z řeckých uprchlických táborů. Žádná děvčata mezi nimi nebyla.

Zhruba před rokem a půl jsem viděl autentické video vyrobené patrně tzv. Islámským státem. Na improvizované střelnici stálo v řadě asi 15 dětí v hábitech připomínajících noční košile. Samozřejmě, byli to také jen chlapci, a to ve věku odhadem od sedmi do deseti let. Trochu nemotorní nedospěláci vyvolávali spíš úsměv. Ovšem jen do té chvíle, než na daný povel začali pálit o sto šest ze svých kalašnikovů do maket znázorňujících lidské postavy. Při zpětných rázech samopalů se někteří sotva udrželi na nohou. Nebyl to hezký pohled.

Dnes bych k tomu videu s chutí přidal komentář tohoto znění: „Miřte dobře, nebozí sirotci. Hodná tetička z Němec vás později pošle do svého protektorátu. A tam pak těm xenofobům můžete ve jménu Alláha ukázat, co jste se doma naučili.“