Aniž by chtěl jakkoli obhajovat konání postupných vlastníků OKD, je třeba se na věc podívat reálně.

Především, nízká tržní cena za doprivatizaci OKD byla zapříčiněna zejména bezohledným jednáním obcí, které si vylobbovaly v kuponové privatizaci bezúplatný převod osmi procent akcií OKD s odůvodněním, že si potřebují zachovat vliv na zaměstnanost a ochranu životního prostředí v regionu, a zapřísahaly se, že tyto akcie nikdy neprodají. Pak ale neodolaly vysoké cenové nabídce obchodníků, kteří předtím skoupili akcie od DIKů a privatizačních fondů, a po společné dohodě jim akcie OKD prodaly. Tím státu, který dosud spolu s obcemi držel bezpečný majoritní balík 54 procent akcií, zůstala jen 46procentní minorita, jejíž tržní cena se tím pádem řádově snížila.

Vágní, spíše deklaratorní ustanovení o přednostní nabídce odkupu bytů jejich současným nájemcům za netržní cenu lze velmi obtížně právně vymáhat. Především není specifikována „netržní“ cena a závazek nutno vnímat jen pro případ, že by se vlastník rozhodl domy rozprodávat po jednotlivých bytech, což se ale nestalo. Bydlení je soukromý statek a vláda nemůže populisticky slibovat rozdávání státního majetku svým vybraným občanům.

Byty OKD měly charakter tzv. služebních bytů a jejich užívání bylo vázáno na práci pro OKD. Po ukončení pracovního poměru byl nájemce povinen byt vrátit, ledaže by se s vlastníkem dohodl jinak. V době doprivatizace menšinového podílu státu už ale v bytech OKD bydlel jen zlomek jeho zaměstnanců a pro jakékoli zvýhodnění při eventuálním prodeji ze strany vlastníka tudíž neexistoval žádný důvod. Kromě toho mzdy zaměstnanců OKD patřily v minulosti k těm nejvyšším ve státě a každý si mohl zajistit bezpečné vlastní bydlení, tak jak to musely učinit miliony občanů tohoto státu s příjmy podstatně nižšími.

K odprodeji užívaných bytů se slevou proto nebyl žádný důvod, kromě populistického apelu na voliče. A ničím jiným není ani současné konání nového lídra socialistů.

Autor je publicista