Od té doby přešlo pár let a tak trochu v řiti jsou všichni čeští politologové, protože v politice, kde forma vždy lehce převládá nad obsahem, poklesla forma o několik pater níž, a jim tak nezbývá než zabývat se vzájemnými urážkami a nadávkami politiků, obviněními ze lží i všelikých zločinů, nemravnými posunky atp. A obsah, ten se dávno kamsi vytratil a zbyly jen mocenské zájmy, které velí využívat všech prostředků k vlastnímu prospěchu.
Politika jako služba občanům? Nenechte se vysmát; možná ještě tak nějaký vesnický starosta slouží, ostatní jsou vrchnost, elita, zkrátka noví proletáři, co kolem vás ve svém bavoráku jen proletí, a úřednická šikana občanů vzdor četným slibům neklesá a naopak dále posiluje.
Za sedmnáct let se služebníci bývalého režimu, kteří zprvu žili v obavách, zda na ně nedopadne revoluční sametová pěst, oklepali a tiše navrátili do svých dřívějších pozic; ti starší protlačili nahoru své děti, synovce a neteře. Někteří z těch, kdo své úspěšné kariéry nastoupili už před listopadem 1989, dnes hlasy plnými hněvu volají: „S komunisty se nemluví!“ Nesouhlasím s Grebeníčkem, Filipem, Švorcovou a nejsou mi ani trochu sympatičtí, na rozdíl od mnoha překabátěných bojovníků proti komunismu však mají tihle tři aspoň páteř.
Poté, co se domácí politologové ocitli v řiti, totiž v tlející tůni domácí politiky, rozhodl jsem se přenechat komentování jiným, neboť na slovo vzatých komentátorů je dost a dost. Někteří vzešli z kultury a snili o tom, aby mohli komentovat politiku, a dnes tak činí; dovolte mně nastoupit opačný směr.