Slovo solidarita se v souvislosti s naší zemí skloňuje v sedmi pádech. Že prý jsme solidární málo nebo dokonce vůbec ne, a jiní zase, že dost a možná až moc. Že máme být solidární doma anebo venku. Paní europoslankyně Michaela Šojdrová pátrá kdesi v uprchlickém prostoru po sirotcích a vede se debata, zdali přijmout nebo ne, pokud budou nalezeni. Bude následovat solidarizační debata o míře jejich sirotství a bude se klást na misky vah, zda sirotek bez rodičů s babičkou a dvěma bratranci je více sirotek než sirotek bez matky a žádným dalším příbuzným. Přitom je tu příležitost nejenom k solidaritě, ale k jednoznačně přímočaré pomoci.

Někde v Pákistánu žije na veřejně neznámém místě paní Asia Bibi. Asi jste o ní už slyšeli. Připomenu, že ji před osmi lety odsoudili k trestu smrti, protože se coby křesťanka napila vody někde, kde neměla. To bylo ale i na Pákistán moc, takže ji osvobodili, nicméně lid si žádá její popravu. Už se snad jednalo o udělení azylu, ale kupříkladu z toho sešlo ve Velké Británii. Ne snad, že by trest smrti za napití vody byl v souladu s britským právním řádem. Je však v souladu s míněním slyšitelné části pákistánské komunity ve Velké Británii, takže hrozí nebezpečí, že by pákistánským soudem nakonec osvobozená žena padla v Británii do drápů soudci Lynči.

Ačkoli je povinností českého intelektuála házet na národní charakter špínu, to si troufnu odhadnout, že by Češi paní Asia Bibi nechali mezi sebou v klidu a pohodě žít. Zcela určitě by ji nelynčovali. Myslím, že by to bylo od našich vedoucích úřadů pěkné, kdyby jí záchranu před smrtí nabídli. I ten letecký speciál by pro ni mohl zaletět a kdyby to pákistánské úřady dovolily, mohli by ji k letadlu doprovodit naši prostějovští parašutisté. Proti takové zahraniční misi by asi nebyli ani čeští komunisté a dokonce ani ne Václav Klaus mladší.

Nicméně, abych nevířil vášně – řekněme si, že by se to nemuselo nálepkovat jako solidarita. Byl by to akt lidské pomoci a je šílené, že ho Británie nebyla schopna kvůli importovanému fanatismu.