Četl jsem si články o nově vzniklé Trikoloře a říkal si, že taková strana by pro Babiše mohla být ideální náhražkou nejisté a permanentně ‚na odchodu‘ ČSSD. Ta navíc zabírá pět ministerstev, i když je téměř bez voličů! Programový průnik s Trikolorou by se jistě našel. Slova jako rodina, vlast, národ by mohla být v budoucím vládním programu klíčová; půda a krev raději ne, vzhledem k nežádoucím konotacím z Německa. Na těch slovech by se Babiš jistě shodl i s Filipem či Okamurou, ti mu ale neposkytnou to jediné, co mu chybí, totiž legitimitu. Syn bývalého prezidenta by byl lepším řešením. Taky pro Klause by politický sňatek s Babišem mohl být výhodný - Babiš má voliče i peníze, což je to, co nemá Klaus, aspoň zatím. A navíc, Babišovo hnutí se zdá být na ústupu, což je ideální situace pro expandující stranu. Zkrátka, Klaus by mohl udělat Babišovi totéž, co Babiš udělal ČSSD - uzavřít s ním koalici, přetáhnout voliče a pak...

O tom, jestli se tato velká rošáda chystá nebo nechystá, se zatím můžeme jen dohadovat. Vezmeme-li ale v úvahu vzájemnou vhodnost ANO a Trikolóry a výhodnost spojení, dospějeme k závěru, že pravděpodobnost je vysoká.

Dost o hloupostech, je třeba se zabývat také vážnými věcmi: Hodnoty, které hlásá Klaus, nejsou v rozporu s dědičností panovnického titulu. Ano, bylo by třeba odstranit některá kdysi moderní, dnes už ale hodně zastaralá (vyčpělá, jak říká Klaus st.) slova jako prezident nebo republika. V tom by asi nebyl problém. Taky to hloupé heslo na prezidentské zástavě, že pravda vítězí, by bylo dobré změnit. Hodil by se třeba Klausem st. často citovaný výrok z Moliéra, že ‚peníze jsou vždycky až na prvním místě‘. Nebo prostě ‚nic, kromě peněz‘. S tím by jistě souhlasil i Babiš, pokud by v té době ještě vůbec hrál nějakou roli.

Taky název Trikolóra by se mohl hodit: Trikolóra jako taková je sice poněkud svázána s republikánskou tradicí, zvláště pokud vezmeme v úvahu francouzskou historii, tři barvy jsou ovšem i na vlajkách dvou nejbližších větších zemí - Německa a Ruska. I z mezinárodního hlediska jde tedy o dobře promyšlenou věc, která by mohla umožnit budoucímu Českému království přiklonit se podle situace na tu či onu stranu.

Skončila by tak ta trapná fáze českých dějin plná převratů, rozpadů a okupací, která stejně nikdy neměla žádnou budoucnost.