Jak nám prozradil Mistr, v útrobách Lidového domu byl zpracován samotným Jiřím Paroubkem plán, kterak převychovat české komunisty v nadšené zastánce evropských a atlantických hodnot. Geniální věci bývají prosté. V roce 2006 s nimi na dobu zkušební udělat koalici tichou a když se budou chovat dostatečně servilně k vůdci zatím ještě pouze českého a částečně slovenského proletariátu, v roce 2010 je vezme do koalice otevřené a možná i na reprízu slučovacího sjezdu.
Zdá se ovšem, že géniové to nemají snadné. Sotva stačí sbírat vlastním poslancům hlasovací lístky, aby se u urny nespletli, a už mu nepřátelé zkoušejí bourat další plány. Zdá se, že občanské demokraty rok soužití s Paroubkovým politickým stylem otužil natolik, že přestali chápat rozdíl mezi demokratickou levicí, se kterou jedině jsou oprávněni jednat oni, a levicí nedemokratickou, se kterou může jednat pouze Paroubek. Jenomže, když takový Topolánek přestane chápat rozdíl mezi Zaorálkem a Dolejšem nebo Paroubkem a Grebeníčkem, může takovému Falmerovi nabízet něco podobného, co Rokovi a bude zle. Komunisti se urvou ze řetězu, zbaví se tenké civilizační slupky, zapomenou na dobré rady, jak sedět u stolu a kdy nesmrkat do rukávu!!! Výchovné následky mohou být katastrofální. Každý z vás, kdo měl psa a začala vám do jeho výchovy mluvit manželka, ví, co mám na mysli. Jedna neuvážená nabídka – a celý výchovný plán je v háji, začít od nuly, vlastně od mínusu.
Taky je ovšem možný ještě druhý a mnohem prozaičtější důvod. Pro Topolánka je jedinou možností, jak dát jeho stovkové koalici větší naději než březnovému sněhulákovi, vlézt Paroubkovi do jeho lánu červeného zelí a k nějaké té hlávce si tam pomoci nebo se nějak dohodnout se zelinářem sousedním. Paroubkovi to vadí a Hanák snaživě vyštěkal, i co neměl.