Už dlouho mě něco takhle nevytočilo. Nepíše se rok 1935 a nejsme v nacistickém Německu, nepíše ani rok 1950 či 1970 a nejsme v socialistickém Československu. Nacházíme se v České republice a píše se rok 2020. Od sametové revoluce, která prý do naší země vrátila svobodu, uplynulo pouhých 30 let.
A v tento čas přicházejí do parlamentu Piráti s materiálem, který má z běžného pracovního, úřednického, manažerského, funkcionářské a politického provozu vyřadit osoby, které nesdílejí ten jediný správný pohled na svět.
Nic jiného se v jejich manuálu nazvaném Vyhodnocení důvěryhodnosti právnických a fyzických osob, jehož autory jsou pirátští aktivisté Janusz Konieczny a Petr Fojtík, neskrývá. Za spoustou vznešených frází a rádoby odborného blábolení jak péro z gauče vykukuje tradiční bolševická, v tomto případě neobolševická ideová nenávist k lidem s odlišným nazíráním na svět.
Stačí, že máte špatné, rozuměj ideově závadné, přátele, že čtete špatné, rozuměj alternativní, severy či na nich snad nedejbože publikujete, že se účastníte závadných, rozuměj k současnému režimu kritických, akcí, zkrátka a dobře že nejste ten správný eurosoudruh ohýbající pětkrát denně hřbet směrem k Bruselu. Je třeba vás eliminovat, vyřadit, vyselektovat.
I tohle je jeden z důvodů, proč jsou k smíchu všechny ty třicet let opožděné iniciativy bojující proti komunismu. Ten je totiž ve své tradiční podobě už dávno mrtvý. Ale vstali noví bojovníci, noví totalitáři. Nad jejich hlavami už nevlají rudé prapory, nýbrž zelené, duhové a u nás především ty černé s bílou lebkou a zkříženými hnáty.
Jsou ale stejně zákeřní, bezskrupulózní a nebezpeční, jako byli jejich němečtí nacističtí či českoslovenští komunističtí předchůdci.
(Ten šílený pirátský manuál si můžete přečíst tady.)