Od dětských let se dočítám o možnostech stroje, který se nikdy nezastaví a bez přívodu energie se bude stále a stále točit. Ne a ne se to povést. Až v současnosti pozoruji, že zázrak konečně nastal.

Nejde ovšem o stroj, ale o trvale probíhající průzkum výsledku voleb. Co by bylo, kdyby bylo. Kdybyste se dneska probudili a šli k volbám, a jak byste se pak teprve probrali a koukali, co jste zase vyvedli. Co jste tam hodili vy, a co teprve provedli ti druzí. A na druhý den se od jiné organizace dozvíte, že všechno je jinak, že podle ní by ty volby dopadly trochu odlišně, sice by vyhrálo stejné hnutí, ale pořadí trpaslíků za ním by se změnilo. Jako u té Sněhurky, kde by třeba místo Šmudly byl Profous.

Je to i tím, že u nás máme vlastně pořád po volbách a zároveň před volbami. Tu komunální, jindy do sněmovny, ba i do senátu, prezidentské, dokonce eurovolby, co nás čekají za rohem. Řekněte, není to nádhera? A mezitím se můžete kochat neustálými průzkumy, jak by bylo, kdyby se volilo včera, ale do sněmovny, to jsou volby, zatím v nedohlednu. Já nevím, jak na koho, ale na mě to působí spíš depresivně. Pořád po mně někdo něco chce, nedá se odbýt, nutí se mi i pod peřinu, tady máš, podívej se, jak jste to zase zblbli.

Jenže co? Vždyť nic nebylo, je to jen taková hra, co by bylo, kdyby bylo. Takové hravé perpetuum mobile, jenže snílci si představovali něco úplně jiného, co by se navěky točilo lidem ku prospěchu.

Takhle se jim nejvýš točí hlava. Jednou doleva, jednou doprava, potřetí nikam. Ale živí se tím několik společností a přiživují se nenasytná masmédia, jak se říká novinám, rozhlasu, televizi a v poslední době i asociálním, pardon, sociálním sítím.

A občánkovi se točí hlava, těm bych to přece nehodil, těm taky ne, nakonec si připadá jako myšička, co vařila kašičku. Tomu dala, tomu taky...

Jsou ovšem i jedinci, kolem kterých to jen prošumí. Mají svého favorita, povídejte si, co chcete, já volím pořád stejně. Průzkum neprůzkum. Takové lidi mají strany a hnutí rády. Jako měl Kristus Petra: „Ty jsi Petr, to jest skála, a na té skále vzdělám církev svou, a síly pekelné ji nepřemohou.“

Tak to zkuste po mně: Ty jsi Andrej, to jest ANO... Vidíte, na toho je krátké i perpetuum mobile. To je jako v Sazce. Jistá výhra! Nám ostatním zbudou oči pro pláč.