„…a chtěl bych se vedle funkce poslance uplatnit také v akademické sféře. Chtěl bych přednášet určitě ekonomiku, politologii, zahraniční politiku, dějiny národního hospodářství. To jsou věci, které mě zajímají.“

Domnívám se, že vysoké školství má řadu svých problémů, které není třeba prohlubovat. Od faktu, že máme pomalu nejvíce vysokých škol na počet obyvatel v Evropě, ačkoli jejich absolventi nemají práci, přes diplomy z kamarádství nebo za peníze, až po špatný způsob dosavadního financování a nerovnosti v přístupu státu ke školám státním a soukromým. Zároveň také na školy nepatří politika. Patří tam ryzí odbornost.

V rozhovoru pro MF Dnes se vyznal Jiří Paroubek z vize své další kariéry. Kromě politiky a výkonu funkce poslance by rád přednášel na akademické půdě takové obory, ve kterých poslal Českou republiku se svými socialisty do dluhů, shodil vládu v době předsednictví v Unii bez vize, co dál, a v souvislosti s národním hospodářstvím by byl nejraději, kdyby je držel pod krkem přerozdělovací stát, místo aby se rozvíjelo za pomoci výsledků práce liberálního trhu.

Ve stejném rozhovoru připouští, že snem jeho ženy je, aby skončil s politikou úplně. Nezbývá, než abych za takový postoj paní Paroubkovou pochválil a jejímu manželovi doporučil, aby se nad přáním své ženy vážně zamyslel. Éra lidí, jako je Jiří Paroubek, už v České republice musí jednou skončit.

Doufám, že snaha o jeho uplatnění na akademické půdě se stane dalším pouhým nesplněným snem. Představu, že naše vysokoškoláky učí Jiří Paroubek ve výše uvedených oborech, bych s nadsázkou pomalu považoval za ohrožení národní bezpečnosti. V každé případě pak za návrat o dlouhé roky zpět.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora