GLOSA: Otázky občana
Mám jich několik a jistě nejsem sám. Další připlouvají. Jako ryby, když se v Rudém moři přiblížíte k prvnímu korálu.
Jana Nagyová byla odvezena do vazby. Ze střípků, které se v médiích objevily, se dozvídáme, že je viněna ze dvou činů. Jedním je "organizování zneužití pravomoci úřední osoby" - jde o sledování paní premiérové a dalších osob. Tady se nabízejí první otázky. Opravdu dvouhvězdičkový generál stojící v čele zpravodajské služby myslí vážně, když říká, že byl přesvědčen o tom, že jedná v zájmu ČR? Neznáme zadání, ale – jak může prospět zájmu státu šmírování premiérovy manželky? Snad v jediném případě: že by platilo ono legendární "stát jsem já" vztažené k vrchní ředitelce premiérova kabinetu. Zatím to totiž vypadá spíše na to, že sledování paní Nečasové bylo v zájmu paní Nagyové. Pokud si pan generál Kovanda opravdu myslel, že Jana Nagyová rovná se stát, pak nevím, jestli patří za mříže, ale jsem si jist, že rozhodně ne do čele zpravodajské služby, zásluhy nezásluhy.
Člověka přitom maně napadne, co všechno se tam nahoře asi dělo, když bylo možné to, co dosud prosáklo na veřejnost.
Druhé obvinění Jany Nagyové se týká podplácení. Ve známé kauze "tří rebelů". Prostý občan si opět musí položit otázku, resp. otázky. Měla Jana Nagyová takovou moc, že mohla rozdávat posty?
Pokud ano, je to "na emigraci". Anebo nabídku těchto postů rebelům pouze zprostředkovala? V tom případě tu musí být někdo mocnější než ona, kdo jim ony posty mohl zajistit. Jehož zadání plnila. Kdo to je? A hlavně: je také stíhán? Pokud ne, proč? Logicky: na úplatek, stejně jako na standardní tenisový singl musí být dva (abych se vyhnul provazu v době oběšencově, tedy příkladům z té nejintimnější lidské oblasti).
Další otázky prostého občana se týkají pana lobbisty Janouška. Po autonehodě s onou nebohou Vietnamkou, kterou jen šťastnou náhodou nepřizabil, sám pod vlivem alkoholu a po nadstandardním přístupu policie, ve vazbě neskončil. Kde vzaly orgány činné v trestním řízení, přesněji soud, jistotu, že neuprchne či nebude ovlivňovat svědky? (Vždyť oné vietnamské rodině přidělili policejní ochranu. Z obav před kým?) Jistě, Janoušek si zatím svobodně jezdí po Evropě a vždy byl "orgánům" k dispozici. Přesto, že mu hrozí vysoký trest odnětí svobody. Stejně jako Davidu Rathovi. Ten, ač stále právoplatným poslancem, je za katrem mimo jiné proto, že se soud obává, že by uprchl. Zajímá mě to jako občana této země opravdu upřímně: podle jakých kritérií se soudci při udělování vazby řídí? Přesněji: proč má Janoušek jejich důvěru a poslanec Rath nikoli? V justici nesedí věštci. Příslušní soudci proto nemohli vědět, že Janoušek neuprchne (jako Krejčíř – peněz na to má dost), ani si být jisti tím, že Rath by uprchl. Proč takovýto dvojí metr? Anebo je v tom něco jiného?
Rozumím tomu, že každá kauza se i od sobě podobné odlišuje. Jistě. Ovšem člověk v roli pozorovatele nemusí být jen pasivním konzumentem mediálního zpravodajství. Mám právo být aktivní – a takto veřejně pokládat otázky. A podle odpovědí si pak vytvářet svůj vztah k těm, kdo nám vládnou a spoluvytvářejí (ne)kvalitu polistopadového postkomunistického režimu.
S dovětkem: čím víc takovýchto děsivých příběhů, tím víc budou komunisté a jejich sympatizanti na koni. To jsme chtěli, když jsme v listopadu 89 cinkali klíči? (Možná mezi námi na tehdejší karlovarské třídě ČSA byla i tehdy pětadvacetiletá mzdová účetní Jana Nagyová.)