Rada ministra Čunka čtenáři Blesku, že chce-li dojít zastání, bude se „muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí… ohně,“ není žádným dílem náhody. V nedělní debatě na Primě se Čunek omluvil všem, kterých se „jeho výrok nějak dotkl“, jedním dechem však dodal, že na jeho podstatě nemá co měnit, což je zajímavá, poslední dobou v české politice oblíbená forma, jak se za nějaký výrok omluvit a zároveň se k němu přihlásit. Čunek samozřejmě postupuje promyšleně: první místopředseda vlády, jemuž v souvislosti s jeho trestním stíháním teče do bot, se rozpomněl na to, čím si vysloužil svůj prudký politický vzestup – rázným zacházením s Romy v závěru starostenské mise ve Vsetíně –, a na osvědčený recept se rozhodl slovně navázat.

A zdá se, že mu to vyšlo, protože svým výrokem vyvolal Čunek vlnu lidových sympatií. Někteří se radují, že překročil meze „politické korektnosti“, která velí politikům říkat jen to, co je dovoleno, a nikoli to, co si doopravdy myslí. Nic proti politické nekorektnosti, přesto: nahánět si body vyvoláváním negativních emocí veřejnosti vůči určité skupině obyvatel může být krátkodobě výhodné, dlouhodobě je to ale cesta do pekel.

Dost možná, že tohle Čunek ví a vzhledem ke své osobní situaci už v dlouhodobém horizontu ani neuvažuje. Třeba ho dnes pohání touha padnout jako oběť „politicky korektního“ establishmentu, jenž nesnesl jeho otevřenost a přímočarost, a proto se jej rozhodl zničit. Někteří jeho obhájci již tuto tezi razí, připraveni prohlásit ho za mučedníka ve chvíli, kdy se za ním zavřou dveře (a nemusí to být zrovna ty od pankrácké věznice).

V okázalé politické nekorektnosti má Čunek jednoho vážného konkurenta – je jím sám premiér Topolánek. Kdo by se byl nadál, že se největší slovní stoka u nás rozlije právě s konzervativní vládou?

www.danes.cz