GLOSA: Ohně na náměstí
A zdá se, že mu to vyšlo, protože svým výrokem vyvolal Čunek vlnu lidových sympatií. Někteří se radují, že překročil meze „politické korektnosti“, která velí politikům říkat jen to, co je dovoleno, a nikoli to, co si doopravdy myslí. Nic proti politické nekorektnosti, přesto: nahánět si body vyvoláváním negativních emocí veřejnosti vůči určité skupině obyvatel může být krátkodobě výhodné, dlouhodobě je to ale cesta do pekel.
Dost možná, že tohle Čunek ví a vzhledem ke své osobní situaci už v dlouhodobém horizontu ani neuvažuje. Třeba ho dnes pohání touha padnout jako oběť „politicky korektního“ establishmentu, jenž nesnesl jeho otevřenost a přímočarost, a proto se jej rozhodl zničit. Někteří jeho obhájci již tuto tezi razí, připraveni prohlásit ho za mučedníka ve chvíli, kdy se za ním zavřou dveře (a nemusí to být zrovna ty od pankrácké věznice).
V okázalé politické nekorektnosti má Čunek jednoho vážného konkurenta – je jím sám premiér Topolánek. Kdo by se byl nadál, že se největší slovní stoka u nás rozlije právě s konzervativní vládou?
