Co Masaryk nedotáhl a trpíme tím dodnes

Slavnostní víkend máme za sebou a s ním i dávku nostalgického tatíčkovství. Je těžké říci, jak by si asi TGM představoval 100. výročí republiky. Zato se můžeme podívat, v čem jím založený stát jeho přáním a radám nedostál. Nabízí se jeho výraz „odrakouštit se“.

Masaryk těmi slovy nemyslel distanc od Rakušanů či již republikánského Rakouska. Myslel jimi naučit se odpovědnosti za vlastní stát. Odříznout se od návyku, že vše rozhoduje, za vše odpovídá a za všechno zlo může Vídeň. Proto se ta slova používala všude. Sám TGM to říká Čapkovi v Hovorech: „Musíme se, jak heslo zní, odrakouštit, a to je ovšem mnoho práce ve velkém i v malém.“ Najdeme je i v parlamentní debatě a publicistice, třeba v textu Františka Chládka z roku 1934. Zajímavé čtení. Dokládá, že i hasič od Jimramova dokázal jasně vyjádřit to zásadní: „Tolik lidí u nás neguje stát i dnes – nedůvěrou, odporem vůči státní administrativě, špatným poměrem k celým vrstvám spoluobčanů. Řečeno drasticky: jsou ještě lidé, kteří drží palce spíš zloději než poctivosti. Odrakouštit se, to znamená získat smysl pro stát a státnost demokratickou.“

Jak to vypadá po sto letech? Upřímně řečeno, výsledek nic moc. Sice jsme se odrakouštili ve smyslu přetrhání svazků s Rakouskem, což je minus. Zato jsme si jako společnost našli jiné hromosvody pro alibismus a nadávání na skutečnou či domnělou vrchnost.

Suma sumárum, odrakouštění se podařilo jen v tom směru, že roli Vídně převzala o generaci později Moskva. Že její vrchnostenské (od srpna 1968 okupační) manýry byly brutální, o tom není sporu. Přesto se svádělo na Moskvu i to, co vymysleli naši normalizátoři, aniž by k tomu přišel rozkaz z Kremlu. A o další generaci později tu roli převzala EU. Podobně jako se kdysi nadávalo na Vídeň a později na Moskvu, se nyní nadává na Brusel. Jednu z příčin nadužívání mlžícího podmětu „oni“ („to oni ve Vídni“, „to oni v Bruselu“) můžeme hledat právě v nedotaženém odrakoušťování před sto lety. Co by na to dnes řekl TGM?

LN, 29.10.2018