Petr Fiala ve svém posledním rozhovoru pro Pravý břeh obhajuje význam hesla ODS do krajských(!) voleb „Patříme na Západ, ne na Východ“ jako naprosto přirozený, „jak pro člověka dýchání“. Je-li tomu ale skutečně tak, proč je třeba to tímto způsobem a tak intenzivně a široce připomínat? Neznamená to naopak, že si svou příslušností k Západu nejsme tak úplně jistí, když se o ní musíme touto formou přesvědčovat? Že sami cítíme, že Západem nejsme, nebyli jsme a nebudeme, a to se všemi jeho klady a zápory? A že nás ani samotný Západ také za Západ nepovažuje a nikdy nepovažoval?

Nebýt Západem ale neznamená být Východem a neznamená to ani žádnou ostudu. Buďme spokojeni s tím, čím jsme, věnujme energii podstatnějším věcem a nesnažme se nutně za každou cenu někam tlačit. Patříme do střední Evropy a ta nás utváří, utvářela a utvářet bude i nadále. Kontakty střední Evropy se Západem vždy byly a jsou hlubší, než ty s Východem, a to zcela přirozeně (do Berlína či Paříže to bylo vždy blíže než do Moskvy).

Není možné ale něco, co vyrůstalo (kulturně, historicky, nábožensky, politicky atd.) z geopolitických reálií střední Evropy odtud vytrhnout a za každou cenu se to snažit přesadit jinam. Nefungovalo to po roce 1948 a stejně tak to nemůže fungovat ani nyní.

Petr Fiala v rozhovoru redukuje diskusi o Západu a Východu na spor mezi fotbalovými fanoušky „Když Baník (Západ, pozn. autora) prohraje se Spartou (Východ, pozn. autora) 0:5, tak se taky ostravští fandové nestanou sparťany.“ Svět ale není černobílý a mezinárodní aréna není hrou fotbalových týmů, z nichž jeden si musíte nutně vybrat a druhého se musíte snažit porazit. To je jen nikdy nekončící iluze řady našich intelektuálů. Jít ode zdi ke zdi a popírat a snažit se zcela zpochybňovat tu jeden směr a tu zase ten druhý v našich dějinách nikdy k ničemu pozitivnímu nevedlo.

Institut VK