Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

V případě církevní veřejnoprávní samosprávy je subjektem samosprávy - veřejnoprávní korporací - ta či ona církev. V případě římskokatolické církve jde o jednotlivá biskupství - ta jsou místními církvemi. Současně jde o jednotlivé farnosti - církevní obce. (Církevní řády římskokatolické církve jsou sice též nadány subjektivitou, ale nejde o veřejnoprávní korporaci, leč o soukromoprávní korporaci a tedy soukromoprávní samosprávu.) U jiných církví je tomu třeba i jinak (subjektem jsou třeba sbory nebo společenství). Inkorporačním principem je víra, přesněji konkrétní věroučná konfese. Inkorporováni jsou věřící. (Inkorporačním aktem v případě křesťanských církví je křest. V případě římskokatolických korporací, tedy biskupství a farností, musí být členství udržováno zpovědí nejméně jednou za rok v čas velikonoční.)

Mnohé problémy, které mají čelní polistopadoví politikové s církvemi a jejich postavení ve společnosti a v právním odrazu tohoto postavení, pramení z neznalostí této struktury veřejné samosprávy.

A dodatek pod čarou:

Veřejná samospráva je veřejnou samosprávou právě proto, že má moc. Reálnou moc. V případě obcí a krajů pramení tato moc z lidu (stejně jako u státu) a projevuje se primárně aktem voleb. V případě profesní samosprávy pramení moc ze specifik dané profese. např. kdo zná právo, má moc - o tom snad netřeba pochybovati. Obdobně u akademické veřejné samosprávy - ve vědění se vždy skrývá moc. Zdrojem moci je zde znamenitý lidský mozek. Věcná samospráva je umělý konstrukt, do značné míry nepotřebný. Moc je zde proto, že sdruženy jsou subjekty mocí nadané.

U církví je zdrojem moci víra a vírou podložená morálka věřících. Že je to moc reálná, to ukazuje zejména síla nekřesťanských církví, například muslimů ve Francii nebo v Dánsku. Chce snad někdo popírat, že tam mají moc, byť by jim ji tamní státní moc neuznávala? Těžko.