Začalo to nešťastně již po sametové revoluci. Na uvedený post se protlačil ministr, který byl po půl roce premiérem z vlády odvolán pro utajovanou údajnou spolupráci se Státní bezpečností. Následně nastoupila řada ministrů, obsazovaných s politickou zásadou, aby se na každého dostalo. KDU-ČSL jmenovala i pana Ambrozka, který se „proslavil“ neustálými protesty ve vládě s hrozbou odstoupením z koalice, pokud nebudou přijaty jeho návrhy vedoucí k současné devastaci Národního parku Šumava, k blokaci energetiky i chaoticky přijímané legislativě. Není zapotřebí popisovat působení pana Bursíka, který způsobil vyčíslitelné ekonomické škody nadstandardním prosazováním obnovitelných zdrojů včetně větrníků, solárek i biopaliv, navyšujících neúměrně cenu za energii, zablokováním jaderné energetiky i prosazováním milionových finančních příspěvků ze státního rozpočtu na zastavení dosud neprokázaného globálního oteplování Země.

V souhrnu lze konstatovat, že všichni dosavadní ministři, vyjma paní Bízkové, způsobili státu i národnímu hospodářství zcela zbytečné, dlouhodobé škody, které se budou odstraňovat řadu let. Výsledek jejich působení při proklamovaném zlepšování životního prostředí byl v celkovém souhrnu dosti chabý.

Uvedené smutné zkušenosti by měly být poučením především pro TOP 09 při prosazování ministra, který by dále pokračoval v popsané utopistické „ochraně“ životního prostředí. Neměly by se do nekonečna opakovat stále stejné a nedomyšlené chyby, na které všichni doplácíme.

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu