Nemělo by to být tak těžké, až politici vyndají ruce z našich kapes a přestanou vybírat peníze na byznys svůj a svých přátel. Nevím, jak někdo, kdo býval ekonomem, může hájit představu, že zvýšíme (nepatrně?!) daně a výtěžek dáme na veřejné zakázky. Když pomineme fakt, že třetina peněz se rozkrade, proč by to mělo fungovat, když neuspěl ani Roosevelt se svým New Dealem a americkou ekonomiku vyvedla z recese až válka. Nasazování kravat úspěšným rozhodně chudým nepomůže, jen rozmnoží armádu nezaměstnaných. Snižování spotřeby státu by muselo začít definicí služeb, které občan skutečně potřebuje, a které je tudíž ochoten platit. Ale kapři si rybník nevypustí, jak vtipně poznamenal autor vize o kopírování Roosevelta. Populistické snahy o právo na práci, bezplatné vzdělávání, zdravotní péči nám ani práci ani kvalitní vzdělávání a zdravotnictví nezajistí.

Je třeba ukončit experimenty zleva zprava založené na populismu nebo amatérských pokusech měnit s každým rozpočtem makroekonomické ukazatele. Je nutné začít zespodu. V té souvislosti si vzpomínám na čínskou historku. Říká, že pokud chceme nakrmit hladového, dáme mu rybu a chleba. Chceme-li odstranit příčinu jeho hladovění, dáme mu loď, sítě a naučíme jej rybařit. Chceme-li být prosperujícím státem a mít se dobře, musíme tohle poučení akceptovat. Každý nejen může, ale musí být architektem svého osudu. Sociální síť pak slouží jen těm, kteří pomoc skutečně potřebují. V praxi to znamená okamžitý start odkládaných reforem zdravotnictví, důchodů a vzdělávání místo jejich flikování. Jistě to bude znamenat větší spoluúčast z naší strany. Ta se bude řídit naším rozhodnutím, nikoli amatérskou a zkorumpovanou správou vybraných daní. Nemůžeme na tom prodělat, peníze ušetřené na daních rozdělíme, doufejme že rozumně, do potřeb svých a svých dětí.

Současní ani převlečení politici na tohle nemají odvahu ani schopnosti. Můžeme pochybovat o „odbornosti“ takzvané úřednické vlády paralyzované politiky, ale odpolitizování exekutivy je cesta správným směrem.

Týdeník EURO 13/2010