F. Navrátil 30.11.2021 10:02

Polsko si zvolilo na Těšínsku válečný konflikt. Jak jistě víte, Československo navrhovalo provedení plebiscitu, aby se ukázalo, zda bláboly o převaze polského obyvatelstva jsou skutečností. Polsko jednoznačně plebiscit odmítlo, protože by se ukázalo, že obyvatelstvo české, německé a židovské národnosti a nakonec i polské národnosti, by hlasovalo pro připojení k Československu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 30.11.2021 11:06

Tak to bylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Hudzieczek 30.11.2021 12:47

Taky v tom máte hokej; o plebiscitu se začalo mluvit až po lednovém incidentu. Hranice byla v roce 1918 stanovena právě podle převažující jazykové orientace. Německé a židovské obyvatelstvo bylo jenom ve městech; na vesnicích hovořilo obyvatelstvo polsky. Svědčí o tom historicky mimo jiné i horečná výstavba českých škol na Těšínsku po roce 1920. Do té doby jich nebylo potřeba. Plebiscit zrušily dohodové mocnosti po násilných excesech v důsledku jeho vyhlášení. Situaci řešily u diplomatického stolu v roce 1920. Doporučuji přečíst si román paní Karin Lednické Šikmý kostel I a zejména Šikmý kostel II. Je to lepší než stovky hodin dějepisu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hrdlička 30.11.2021 14:09

Jakože se Češi dopustili agrese obsazením území, které bylo už 600 let součástí českých zemí? Jste dobrá plačka, ale dost mimo, v tom případě je zajímavé, proč Polsko nárokovalo a získalo území, kde žili Ukrajinci a Bělorusové.

Ne, že by předtím české školy nebyly potřeba, pny se stavět předtím nemohly. Zkušební plesbiscit dopadl pro Polsko dost neslavně, takže ještě rádo přistoupilo na arbitráž velmocí. Odvolávat se na beletrii je dost kuriozní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Hudzieczek 1.12.2021 12:25

Těšínsko bylo součástí zemí Koruny Sv. Václava (tzv. českých zemí) od roku 1336. Po 1. Sv. válce bylo rozděleno mezi nově vzniklé Polsko a Československo na národnostním principu. Vojenským útokem v lednu 1919 byl tento princip porušen. V oblasti, která byla jeho předmětem byl podíl česky hovořícího obyvatelstva zanedbatelný - proto tam nebylo potřeba českých škol. Tzv. zkušební plebiscit byl opravdu zkušební - tedy neprůkazný. Na konečném rozdělení měli podíl kromě zemí Dohody i místní uhlobaroni - Larisch, Wilczek, Blücher a dále Rotschildové a další vlastníci hutí. Pro nově vzniklé Československo byla stěžejní existence Košicko-Bohumínské dráhy, která v té době představovala jediné smysluplné spojení se Slovenskem. Trať Brno-Břeclav-Bratislava byla v několika úsecích jednokolejná, trať Hranice-Púchov v té době neexistovala. K tomu doly a průmyslový potenciál Ostravy, Karviné, Třince. Beletrii nepodceňujte, má efektivnější vypovídací potenciál než stohy dějepisných traktátů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek