Ještě jsme se neoklepali z předvolebních předpovědí, které šly zhusta poněkud mimo, pak z výsledků voleb, které šly úplně jinam, a už tu máme čilý mumraj povolební.
Často slyším a čtu, jaký je přebytek absolventů humanitních oborů, ale který inženýr elektro nebo stavař by vám v televizi tak pěkně a sáhodlouze dovedl den po volbách probrat tolik možných partajních variací, kombinací a permutací?
A nejen jeden, každý den se střídají jako apoštolové na orloji, když nejsou v televizi, jsou alespoň v rozhlase. Je to horší než záplavy a požáry v USA, to se objeví alespoň občas nějaký hasič. A nemají to srovnané, některý vysvětluje vítězství ANO přiblblostí voličů, jiný selháním sociální demokracie a komunistů, někteří operují Macronem, jiní Le Penovou a brexitem.
Přece si naše volby nedáme vzít, my voliči! Jak jsme se rozhodli, tak jsme to tam hodili, a teď je na politicích, aby z toho udělali nějakou omeletu, nebo nedejbože zabijačkový guláš, ale ať se jim do toho politologové nepletou.
Jak to bude, tak to bude, třeba nám Ježíšek nadělí vládu pod stromeček, a ne až k významnému výročí Vítězného února.
Na závěr krátký rozhovor: volal jsem svému slovenskému příteli, co by se na Slovensku stalo, kdyby třetina voličů vybrala za premiéra českého zbohatlíka, podezřelého ze spolupráce s StB.
„Čehúna, povedáš? To by bolo druhé Slovenské národné povstanie!“