... a já to řeknu. Říkám tím svůj názor a nikomu jej nevnucuji, pouze dávám k úvaze.

Proběhla volební kampaň, jak už je zvykem, intenzivně manipulovaná zejména tzv. „veřejnoprávními médii“. A volby dopadly podstatně jinak, než si manipulátoři přáli.

Poučení č. 1:- Chlapci a děvčata, co spolu mluvíte, málokdo vám již věří. A vzhledem k tomu, že zatím i my, nevěřící, jsme povinni vás platit, mělo by být závažným úkolem nové vlády, vzniklé z nevíry ve vaši propagandu, rozmetat vaše společenství, nebo alespoň zásadně změnit pravidla financování.

Volby dopadly tak, jak dopadly. Ani mně se výsledek příliš nelíbí. A protože vůbec nedopadly tak, jak si přáli mocní manipulátoři, nastává obrovský křik. A pletichaření a vyhrožování, z kterého plyne

poučení č. 2: Ti, kteří mají nejvíce řečí o demokracii a nejvíce možností ovlivňovat veřejné mínění, ještě k tomu za peníze ovlivňovaných, akceptují výsledky demokratických procesů pouze v případě, že dopadly podle jejich představ. V opačném případě jsou ochotni podněcovat a organizovat cokoliv k zvrácení těchto výsledků. A to už se nějakou dobu děje tak pravidelně, že jim takové chování začínáme mlčky trpět!

Poučení č. 3 by měli slyšet zejména lídři politických stran. Nechat hloupého a zbytečného žvanění typu „s tímhle nikdy, s tímhle jen tehdy...“. Jediným racionálním kriteriem politické aktivity přece je (nebo snad není?) schopnost prosazení svých, voličům předem sdělených priorit. Všimněme si, že snad jediná KDU-ČSL (které naprosto nefandím) se tak chová, šla by do vlády i s čertem, vždy ve vládě byla a tím pádem prosadila i svému významu naprosto neúměrně velkou část svých, mnohdy velmi drahých požadavků.

Po puči, jímž byla svržena vláda pana Nečase a který nebude nikdy uspokojivě zdůvodněn, je zde další snaha, tentokrát znemožnit ustavení vlády regulérním vítězem demokratických voleb. Já nejsem voličem pana Babiše. Tato snaha mi ovšem smrdí - z důvodů, jež jsem popsal výše. Budeme-li takové hry hrát, nemluvme o demokracii.