Další selhání Nečasovy personální politiky

Petr Nečas jmenoval novým ministrem průmyslu a obchodu Martina Kubu. Kontroverzního muže, spjatého s jihočeskou ODS. Není na tom nic špatného, každý politik musí mít kolem sebe blízké lidi. Jmenování nového minitra však spíše dokazuje Nečasovu nekonzistenci.

Dosadit vlastní lidi do vedení státních úřadů je zcela přirozené. Dělo se to za každé vlády a umožňovalo to hladké fungování úřadů. Dělá to samozřejmě i Petr Neča, i nyní v případě Martina Kuby, pomocí něhož si chce zajistit vliv v jihočeské ODS. Co však zaráží, že takovou politiku před necelým rokem a půl odmítal, a také způsob, jakým svoje "lidi" do úřadů dosazuje.

Každý z nás si jistě pamatuje, jak Petr Nečas na loňském kongresu ODS tvrdil, že "Stát není kořist. Vládnutí neznamená rozparcelovat tuto zemi na pašalíky vlivu. Být ministrem neznamená pojímat ministerstvo jako léno, kam vnikne ministr s partičkou svých kamarádů." Již v té době však musel vědět, že takhle to v politice funguje i on sám jí takhle nakonec bude muset dělat. Pokud ne, prokázal tím velkou neznalost českých reálií, pokud ano, delegáty jednoduše klamal.

Že to byla spíše první varianta, dokazují i okolnosti, za jakých "svoje" lidi do úřadů nyní dosazuje a že pro vnitrostranický boj využívá, v rozporu se svým prohlášením, státních úřadů. Jde o způsob, který není vždy košer (odvolání Petra Tluchoře navzdory noční dohodě o podpoře, nevysvětlený odchod Ivana Fuksy, blesková rezignace Martina Romana a další), a také pozice, které si pro výměny vybírá. Nejde totiž o žádné bezvýznamné funkce, ale rovnou vrcholné posty, čímž Nečas pomíjí zásadu, že pevnou základnu lze vybudovat pouze změnami odspodu, nikoliv odshora. Pokud dělá opak, jakože dělá, dokazuje tím pouze svoji nezkušenost.

Otázka je, jestli takový politik a takové metody jsou hodny české vlády. Premiér totiž spíše než porušování slova daného delegátům ODS prokazuje velmi nešetrný způsob v obsazování ústředních orgánů, motivovaný primárně snahou o posílení vnitrostranické pozice, nikoliv odborností, čímž ohrožuje funkčnost takových institucí nejen dnes, ale i do budoucna.